Každý, kdo na Popeleční středu (26. 2. 2020) navštívil katolický kostel a účastnil se církevní mše, uslyšel úvodní větu nebo slova: „Čiňte pokání a věřte evangeliu.“ Křesťané si tak připomínají nejen začátek postní doby, která končí Velikonocemi, ale i pomíjivost pozemského života a nutnost pokory a pokání. Tato doba je důležitá nejen pro křesťany. Každý by se měl zamyslet nad tím, co je pro nás důležité a co není, co je pomíjivé a co nás činí v životě šťastnými.

Kam jsme ale dospěli? Jaké hodnoty vyznáváme? Proč jsme nemocní? Proč máme pandemii? Řeknu vám, jak to vidím já:

V honbě za materiálním bohatstvím a luxusem jsme ztratili všechny zábrany. Na všechno máme nárok. Máme nárok na čím dále větší peníze, máme nárok na čím dále vyšší zabezpečení, máme nárok na stále delší dovolenou a kratší pracovní dobu, máme nárok na cestování po celém světě, máme nárok na drancování přírodních zdrojů a ničení planety Země. Kde jsou ale naše „nároky a jistoty“ teď?

1) Kam se ztratila unie a její představitelé, co dělají a kde se ukrývají? Opravdu si myslí, že problémem našeho světa je GDPR, podoba záchodů nebo desítky druhů pohlaví? S čím přišli a co vyřešili? Dříve jsme měli své „papaláše“, dávali si osobní důchody a stavěli Sanopsy. Čím se stali dnešní unijní představitelé a úředníci?

2) Co společenské celebrity a umělci, co jejich slavnostní ceremoniály, vzájemné vyhodnocování a oceňování, červené koberce a zlaté sošky, „přiměřené“ odměňování, někdy jen předstíraná charita a peníze schované v daňových rájích před daňovými úřady, kdo si tu hraje na bohy?

3) Co populistické vlády světa a jejich touha po moci za každých okolností a za každou cenu, dluhy větší než státní rozpočty, kupování nebo dovoz voličů z jiných zemí, co vaše kvantitativní uvolňování a tištění nekrytých peněz, co vaše zadlužování příštích generací?

4) Co generálové a armády? Kde jsou vaše krizové plány na ochranu obyvatel? Skutečně nikdo nemohl předvídat pandemii, nebo se o ní mluví již desítky let? Kde jsou zásoby ochranných prostředků pro obyvatele? Nebo jsou jen tanky a pandury lepším „kšeftem“ než respirátory?

5) Co „agresivní“ odboráři a jejich nárokové představy o každoročním růstu mezd, a to bez ohledu na zdroje a vytvořené hodnoty? Jak směšné jsou nyní např. vaše představy, že ani třídenní riziko každého onemocnění nemůže nést nemocný, ale někdo jiný…

6) Co vy, lyžaři, kteří jste navzdory doporučení vlády nemohli oželet svou zaplacenou lyžovačku v Itálii, protože nebylo jisté, zda dostanete kompenzaci, stálo to za to, anebo vám, kteří nedodržujete karanténu a chodíte mezi ostatní, to stojí za to?

7) Co mocní tohoto světa, kteří se slétáváte na „klimatické“ konference soukromými tryskáči, a přitom si necháváte letecky vozit řezané květiny z Holandska, lanýže z Francie nebo kaviár z Íránu? Co vaše vlastní spotřeba přírodních zdrojů a energií? I o vás jde. Budete mít sice nejlepší péči a doktory, ale nemoc si nevybírá…

8) A co...

Zpytujme svědomí všichni. Máme k tomu příležitost, budou Velikonoce. Přemýšlejme o tom, co je důležité. Přemýšlejme o tom, proč bereme antidepresiva. Přemýšlejme o morálce, vzájemných vztazích, respektu a úctě. Přemýšlejme o pokoře, kázni a disciplíně. Přemýšlejme o tom, co děláme špatně, co můžeme a musíme zlepšit. Přemýšlejme o smyslu života. Nemysleme na peníze, je přece jisté, že to, co zaplatí stát, zaplatíme všichni. Peníze budou, teď jde o to, abychom byli i my.

Musíme se změnit, hodně změnit, musíme se uskromnit, hodně uskromnit. Nejen soused, i ty, i já. Všichni. Jiná cesta není. Zatím teče voda, funguje elektřina a máme co jíst. Ani to není samozřejmost…