„Narodit se tak za 200 let…“
Božena Němcová

Praděd se věru dobře nenarodil – byť se v onom roce 1892 ještě nevědělo, že za 22 let tento ročník poslouží jako kanónenfutr pro blaho císaře pána. Přežil to, ale do smrti zůstal mrzákem. Během Velké hospodářské krize byla bída jeho a rodiny o to větší. Jaký div, že jako svého úhlavního nepřítele si definoval režim a měl zato, že za všechno – nejen jeho – neštěstí může kapitál a jeho přisluhovači. Když se válečný požár rozhořel v Evropě podruhé, ještě mu ani nebylo padesát, ale alespoň už nemusel ani rukovat, ani pracovat pro Říši. A stáří měl klidné, hlad už nebýval, ani zima, měl už dva páry bot a dostačující penzi. Zemřel v sedmdesáti za Novotného v pokorné spokojenosti.

To jeho vnuk, otec současného našeho vypravěče, se narodil lépe, v roce 1940. Ač to bylo za války, ta skončila dříve, než si ji mohl uvědomit, a do jeho smrti už žádná další nebyla. Mládí měl přísně kolektivistické, a tak si jako svého úhlavního nepřítele definoval režim a měl zato, že za všechno – nejen jeho – neštěstí mohou komunisti a jejich přisluhovači. Proplouval nicméně životem jako většina ostatních bezbolestně, s rodinou žil v dostatku a každý rok byli u moře. Když přišla listopadová revoluce, v niž ani nedoufal, bylo mu už přes padesát. Trochu ho mrzelo, že to nepřišlo dřív, ale vychutnal si teď alespoň cosi jako politické zadostiučinění. Volil OF, v podniku, kde pracoval celý život, to bez problémů doklepal do důchodu a stáří prožil v klidu na chatě. Zemřel v pětasedmdesáti za Zemana celkem spokojený.

Přichází na řadu náš vypravěč, ročník 1963. Letos mu je tedy šedesát, kdy předkové odcházeli již na odpočinek, ale to on teď může – bez čtyř měsíců - až za pět let: situace za jeho mládí nevídaná, koho by to tehdy napadlo. A tak si myslí, že se dobře nenarodil. Ano, od kolébky se topil v nadbytku, ale to je přece už dnes normální. Copak si však nezaslouží hojnost i na stará kolena? Copak může za to, že nejen on, bezdětný, ale ani vrstevníci zrovna moc dětí nenaplodili, a tak se prý už nedostává mladých, co by živili ty staré, kteří navíc ještě – na rozdíl od předků – ne a ne zavčas zemřít? A copak může za covid a válku na Ukrajině?

A pak si ta pitomá pětikolka vymyslí, že růst penzí ještě navíc i přiškrtí – jako by nestačilo, že se do důchodu odchází stále později a později! A tak má náš vypravěč jasno: jako svého úhlavního nepřítele si definoval režim a má zato, že za všechno – nejen jeho – neštěstí může asociální fialová vláda a její přisluhovači, plná nekompetentních blbců, nejhorší, jakou jsme kdy měli. Vždyť aby byli lidé, co celý život poctivě pracovali, na stará kolena takto škubáni, to nedělal ani Babiš, ani Nečas, ba ani Klaus, natož pak komunisti. Do důchodu se vždycky chodilo včas a jeho výše bývala důstojná. A tak je nespokojený, ba přímo vzteklý – vždyť kdo ví, v jaké bídě bude mu v budoucnu souzeno zemřít...

Vyplývá z toho chmurné poznání: ze tří zmíněných příbuzných se do nejhorší doby narodil chudák náš vypravěč.

––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––-

SEN POTÉ a jiné příběhy (výběr mých dvanácti nejlepších povídek):

V domě mrtvého
Rozhovor s vítězem voleb
Parvenu
Blázen ve tmách chodí
Podivín
666
Chléb v ošatce
Nanebevzetí Maxmiliána Verba
Valentýn Výmluvný
O myších, kočkách – a lidech…
Sen poté
Lenčin osud
Knihu si můžete objednat zde.