Od chvíle, kdy ČT oznámila, že ruší pořad Bez obalu, uplynulo už pár dní, takže celou věc je snad možné posoudit s jakýmsi odstupem.

Nikdo samozřejmě nemůže České televizi brát právo nějaký pořad v krajním případě zrušit. Když je to publicistický pořad, který často věnuje kritickou pozornost současné vládní garnituře, a když ta garnitura, respektive její významní představitelé, dává hlasitě najevo nelibost, jde o velmi choulostivé rozhodnutí: podezření, že vedení ČT jedná pod tlakem, je nasnadě.

ČT se proto zaštítila odbornou analýzou (je k dispozici na jejích internetových stránkách). Hlavními výtkami vůči pořadu jsou „nekorektnost, projevující se nevyvážeností a nedostatečnou závažností při informování“.

Označit někoho nebo něco za nekorektní je vážné morální obvinění. Obávám se, že způsob, jak je v analýze podloženo, nedostačuje. Analýza pracuje s učenou terminologií (variabilita, objektivita, transparentnost, relevance), hlavní zásady pro hodnocení korektnosti jsou však poměrně prosté: za prvé, nesmíte nikoho kritizovat, aniž byste mu dali příležitost se ke kritice vyjádřit. A za druhé, pokud dáváte prostor komentátorům, kteří objekt vašeho zájmu kritizují, musí přijít ke slovu i takoví, kteří ho chválí. Analýza přitom poněkud prostoduše přiznává, že jde především o premiéra Paroubka a nejsilnější vládní stranu.

Pokud jde o „vyváženost“, vychází se z představy, že na každou kritiku musí dostat příležitost reagovat kritizovaný, respektive „třetí strana z opačného názorového pólu“. Podle zákona se ukládá provozovateli vysílání povinnost „zajistit, aby ve zpravodajských a politicko-publicistických pořadech bylo dbáno zásad objektivity a vyváženosti a zejména nebyla v celku vysílaného programu jednostranně zvýhodňována žádná politická strana nebo hnutí“. V návaznosti na to se v Kodexu ČT praví: „Účelem existence televize veřejné služby je zajistit veřejnosti zdroj informací, kritické reflexe, umělecké tvorby a zábavy, které jsou chráněny před lobbistickými tlaky.“ Vyváženost má být obranou před tím, aby se do veřejnoprávního vysílání propašovávaly stranické zájmy. Bohužel požadavek vyváženosti má smysl pro televizní publicistiku jako celek: požadovat ho pro jednotlivé pořady je na pováženou, protože se dostává do konfliktu s povinností tvůrce stranit pravdě (a pravda není tak docela „subjektivní“ záležitost). A má vyváženost znamenat to, že postupně dostanou slovo všechny politické lobby, nebo to, že bude kritická pozornost věnována všem politickým subjektům, pochopitelně ne zároveň, protože v dané chvíli jsou některé v popředí veřejného zájmu?

Obava před straněním politickým partajím a před lobbismem je víc než oprávněná. Bohužel se ukazuje, že za současného stavu věcí je provozovat nezávislou veřejnoprávní televizi skoro nemožné.

Brání tomu především falešné představy politiků o významu mediální podpory pro politické strany. Paroubek není první, kdo trpí touto iluzí, navazuje na Klause a Zemana. Jenomže nezávislé médium má pro politika ochotného naslouchat tu výhodu, že kritizuje bez postranních politických ambicí: kritika opozice i kritika z vlastních řad je vždycky politicky účelová (opozici jde o to prosadit se proti vládě, kritici z vlastních řad jsou neseni vlastní politickou ctižádostí a brzděni „zájmem strany“).

S tím jde ruku v ruce neschopnost vedoucích pracovníků veřejnoprávních médií držet nezávislou kritiku proti vnějším politickým tlakům. Pro spravedlnost budiž řečeno, že to mají těžké: systém mediálních rad, volených Poslaneckou sněmovnou, funguje často jako systém převodních pák mezi politikou a veřejnoprávními médii. Jiný, lepší systém zatím někdo nevymyslel. Problém totiž možná není v systému, ale v lidech: je těžké dělat demokracii bez demokratů.

Mladá fronta Dnes 29. prosince 2005

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.