Poslední dramatické události na Ukrajině by neměly způsobit, aby se zapomnělo na nedávnou změnu ve vedení největšího českého deníku: šéfredaktorka Mladé fronty Dnes Sabina Slonková 30. června náhle oznámila, že po půl roce odchází z funkce i z vydavatelství. Bleskově ji vystřídal Jaroslav Plesl. Poté beze stopy zmizela, aspoň z obzoru médií. Její odchod má tak přídech jakéhosi mystéria.

Přitom nejde jen o osobní věc jedné žurnalistky. Paní Slonková se stala jakýmsi symbolem neformálního spojenectví mezi částí novinářů a občanských aktivistů, tak či onak svázaných s duchovním odkazem Václava Havla, a týmem Andreje Babiše.

Spojenectví ryze pragmatického, které může být oboustranně výhodné: Andrej Babiš disponuje prostředky, jak posílit institucionální základnu těch, kteří mu jsou užiteční (s jistou zlomyslností podotýkám: jde mimo jiné např. o šéfredaktorské posty v jeho médiích), a na druhé straně zase potřebuje legitimaci k tomu, aby mohl tvrdit, že jeho „Nové pořádky“ představují hluboce založený pokus o obrodu české společnosti a ne snad jen vzpouru manažerů (tak či onak zakotvených v předlistopadovém období) proti „posledním 24 letům“, tedy jakousi „normalizaci s lidskou tváří“. Dá rozum, že např. Martin Komárek mu takovou legitimaci neposkytne. Je třeba zároveň zdůraznit, že paní Slonková do vedení MfD nastoupila v době, kdy oligarchovy mocenské záměry byly už zcela zjevné.

O rozřešení záhady kolem Slonkové se pokusil v Respektu (č. 29, 14.-20. 7. 2014, článek „Proč odešla Slonková“) Ondřej Kundra. To, co má být prokázáno, je bezelstně uvedeno hned v podtitulku: „Konec šéfky Babišova největšího deníku neukazuje, že by vicepremiér mluvil novinářům do toho, co mají psát“.

Rekapituluji sled autorových úvah:

Paní Slonková hned poté, co se před časem ujala své funkce, prohlásila, že pan Babiš jí dal „slib maximální nezávislosti“, a že kdyby ho nedodržel, odešla by. V MfD se za jejího vedení psalo otevřeně o problémech v Babišově straně nebo na ministerstvech řízených jeho nominanty, jakož i o samotném Babišovi, hlavně o jeho soudu ohledně údajné spolupráce s StB. Ty články označuje pan Kundra za „opatrně kritické“. Pan Babiš to prý nejprve bral s humorem, pak mu to začalo vadit, nakonec to nesl čím dál víc nelibě.

Všechno to možná přispělo k tomu, že paní Slonková nakonec prozradila svým spolupracovníkům poměrně záhadně, že už dále nemohla vydržet „ekonomicko-politické tlaky“. Ale – nemysleme hned na nejhorší! „Nemuselo jít o odkaz na nějaký přímý Babišův atak“ (jako tomu bylo loni v babím létě při jeho známém telefonátu redaktorovi LN). Zjevné je prý jen to, že tu byl jakýsi tlak od vedení Mafry, že by list měl psát méně kriticky o firmách, které v něm inzerují. „Podle dostupných informací to ale nedošlo tak daleko, že by Košík (předseda představenstva Mafry – pozn. bd) nebo kdokoli další šéfredaktorce řekl, že když bude pokračovat v kritickém psaní..., bude muset z novin odejít“). Odchod je proto spíš spojený se zcela jinými věcmi.

Za prvé, paní Slonková neměla žádné zkušenosti s řízením tak velkých novin.

Za druhé, manažeři Mafry tlačili na bulvarizaci, kdežto paní Slonková chtěla list profilovat na investigativních textech.

A konečně, v Mafře se neprosadil její životní partner, novinář Jakub Unger, který měl na starosti mj. regionální přílohy MfD a vedení Mafry se s ním rozešlo (rozuměj vyhodili ho). Paní Slonková pak nebyla schopná připustit si i jeho chyby, cítila se osamocená, podmínila své další setrvání v MfD tím, že se pan Unger do vydavatelství vrátí, a když jí nevyhověli, dala výpověď.

Čili, důvody obchodně ekonomické, odborné a osobní, které zároveň paní Slonkovou lehce kompromitují. Pan Babiš je z obliga.

Potud Respekt. Moc hezká filipika, problém je jen v jednom: že to všechno má vysvětlit, proč paní Slonková odešla s výrokem: „Moje názory na obsah se diametrálně rozcházejí se zbytkem vedení firmy.“ A že se všechno to vysvětlování v konfrontaci s tím výrokem jeví jako sice velmi usilovné, ale přece jenom okecávání.

Zjevné je, že představy paní Slonkové o řízení listu se ukázaly být nerealizovatelnými. V jakém smyslu, v jaké míře a proč, to jasné není, mimo jiné i proto, že se paní Slonková jaksi bez vysvětlení vypařila. O důvodech jejího zmizení lze pouze spekulovat, ty spekulace by vesměs nebyly pro paní Slonkovou příliš lichotivé.

A zjevné taky je, že tak ztroskotal jeden konkrétní, dílčí experiment na poli mírového soužití a spolupráce s Andrejem Babišem. Není čas zvážit celý projekt? Chápu minulou frustraci lidí z okruhu havlovské „občanské společnosti“ pramenící z toho, že se kdysi nedokázali prosadit proti politické šikovnosti Václava Klause. Je přitom zjevné, že v mnoha výhradách vůči němu měli pravdu. Je však nutné se poté, co se Klaus odebral do politického záhrobí, k prosazení této pravdy spojovat s někým, kdo je ještě horší než on?

25. července 2015, psáno pro Bubínek Revolver Revue