"Náši ťótky - tri butýlky vódky." To je verš jedné ze slok slavné ruské bojové písně Soldatuški, aspoň tak, jak jsme se ji v době mého dětství učili v Pionýru. Ač vznikla už v roce 1812 a nikoli 1945, jak by se zdálo, hodí se k dnešním májovým dnům a můžete si ji poslechnout v podání legendárních Alexandrovců jako hudební pozadí k následujícím řádkům zde, i když citovanou sloku – nevím proč - bohužel neobsahuje. Podle toho, co šíří po internetu nepřátelé našeho prezidenta, využívajíce některých míst televizního záznamu ze čtvrtečního zpřístupňování korunovačních klenotů (viz zde) to skoro vypadá, že ji náš prezident pobrukoval po cestě z recepce na ruském velvyslanectví do katedrály svatého Víta na Pražském hradě, kde se zmíněný ceremoniál odehrával. Prezidentova mluvčí vysvětlila některé momenty obřadu prezidentovou lehkou virózou, nevím, zda to neberou v prezidentské kanceláři na příliš lehkou váhu. "Náhlé závratě a zmatení" mohou totiž podle odborníků signalizovat i virózy dosti těžké, jako je například tzv. prasečí chřipka (bližší fundovanou informaci o jejích příznacích přímo z ministerstva zdravotnictví najdete zde).

Nejde ani tak o samotnou akci, kterou si pověrčiví pánbíčkáři budou asi vykládat jako Boží trest za to, jak prezident o dva dny dříve v Poslanecké sněmovně cvičil s ministrem Schwarzenbergem. Proč z toho dělat vědu, každý z nás není někdy ve formě. Zajímavější je, jak na to po skončení ceremoniálu reagovali přítomní čeští veřejní a ústavní činitelé a co se o něm objevilo v médiích.

Pokud jde o ty první, zatímco předsedkyně PS Němcová řekla reportérce Lidovek.cz "viděla jsem, co jste viděla vy, závěry si každý udělá sám" a probošt metropolitní kapituly Václav Malý se s omluvou odmítl vyjádřit, premiér a pražský primátor zaujali státnický postoj. První prohlásil, že spekulovat o jiných důvodech, než uvedla hradní mluvčí, by považoval za lidsky nevkusné (chtěl to na něm někdo?), a druhý, že si nemyslí, že by kdokoli měl právo hodnotit svého prezidenta. U primátorova vyjádření bych se rád zastavil, připadá mi zvláštní. Tak např. já mám svou manželku, svého syna, svou dceru, svá dvě vnoučata a své dvě kočky (přesněji řečeno svého kocoura a svou kočku). Nemám žádného svého prezidenta, protože ho k ničemu nepotřebuji. Prezidenta má moje vlast, Česká republika. Já ho sice nevolil, ale byl zvolen demokraticky, je legitimním prezidentem ČR a respektuji to. To je vše.

Pokud jde o média, velmi mne zaujalo, jak např. zpráva ČTK na Českých novinách a to, co bylo v pátečních Událostech ČT, vzniklý problém zatloukly. Nejde mi o to, že by snad měly "spekulovat" o příčinách prezidentské indispozice, ale že vůbec nezmínily skutečnost, že se jakési spekulace objevily. Byly to specificky očištěné informace. Do té specifiky se nepochybně promítla i míra odvahy autorů zpravodajství. Velmi mi to připomnělo dobu mého mládí. Vůdčí osobností byl tenkrát první tajemník ÚV KSČ a prezident ČSSR Antonín Novotný. Otřesné individuum, pouze virózami příliš netrpěl. Informace v médiích byly tenkrát velmi očištěné, protože však režim pomalu kolaboval, šířily se rychle formou šeptandy a tu a tam něco prosáklo na veřejnost, obyčejně v jakési tajnosnubné formě. O to větší to byla sranda. Rozčilený prezident to pak hněvivě označoval za "poťouchlosti", což byl srandy vrchol. O co méně svobody, o to více srandy. Byl to tehdy slavný termín.

A tu mne napadá: nejsme na tom dnes už zase trochu podobně jako tenkrát, jen se pohybujeme na docela opačné trajektorii než v šedesátých letech (ta vedla k velmi dočasné, relativní, ale dost velké svobodě projevu)? Nejsou to, čeho je od čtvrtka od večera plný internet, svým způsobem vlastně taky "poťouchlosti" (strukturu typické poťouchlosti se vším všudy, kde je najednou zamlčeno a zároveň přítomno skoro vše, má např. zpravodajství na serveru Novinky.cz)? A nejsou tedy "poťouchlostí" i tyto řádky?

11. května 2013