Podnět k těmto řádkám mi dal sloupek Rostislava Matulíka ze středeční MfD. Autor kritizuje údajné „oběti bátoriády-hilsneriády“, prezentující se jako potlačená trpící menšina, oběť mediálně-společenské levičácko-intelektuálně-kavárenské fronty, které dopředu budí pocit viny v každém, kdo s nimi třeba jen nesouhlasí. Česká společnost podle Matulíka přenechala značnou část veřejného prostoru histriónům a bez zájmu nechává znít iracionálně-emotivní tóny.

Jde o případ Ladislava Bátory a obecněji o iniciativu D.O.S.T. (Důvěra, Objektivita, Svoboda, Tradice), která se prezentovala předevčírem v Praze právě v souvislosti s „věcí Bátora“. V „Manifestu“ iniciativy, který podepsalo přes šest set lidí, se vyhlašuje boj proti nové doktríně, již charakterizuje víra v tzv. společenský pokrok. Ta prý omezuje svobodu projevu a přesvědčení a vytváří atmosféru podezřívavosti, sudičství a přetvářky.

Pan Matulík má pravdu, způsob, jakým se tito lidé vYjadřují k případu pana Bátory, je hysterický. Sám hlavní protagonista nazval to, co se kolem jeho případu odehrálo, mediálním lynčem. „Je to, jako kdyby ze mne trhali maso zaživa.“ Prezident Klaus a pak i jeho tajemník Jakl mluví o podobnosti s hilsneriádou, ač se pan Bátora pouze nestal náměstkem ministra školství (jsem přesvědčen, že z dobrých důvodů) a to navzdory doporučením z Hradu. Signatář Manifestu dr. Hejlek obviňuje protivníky ze „středového extremismu“ (!) a Jana Bobošíková, která Manifest rovněž podepsala, tvrdí, že „bátoriáda“ vyvolala v lidech pocit strachu a ukázala, že kdo nejde s námi, jde proti nám.

Musím se přiznat, že aktivity tohoto druhu vyvolávají zase strach ve mně. To, co přednesla Paní Bobošíková, je nechtěná, ale podařená sebedefinice působení iniciativy. Jenže: je opravdu podstatně jiné např. to, co dnes vyvádějí příznivci exprezidenta Havla v souvislosti s kritikou jeho filmu Odcházení? Kdo se odváží špitnout, že se mu film nelíbí, dostane po palici. Cituji namátkou z diskuse v sobotních LN (a odkazuji zároveň na svůj článek na toto téma): jeden z Havlových obhájců vypálí bez obalu na člověka, který má k filmu kritické výhrady, ostatně velmi umírněné, že lidé s názory, jaké má on, by si měli najít jiné zaměstnání než kritiku. Druhý obviní dalšího nespokojence, že si s Havlem vyřizuje osobní účty. Třetí se dožaduje, abychom byli vůči Havlovi jako k naší největší žijící historické postavě náležitě vstřícní. Jistě, nejde o nic, co by bylo kryto nějakým uceleným a obecným programovým prohlášením, v tom je velký rozdíl, bohužel jen kvantitativní. Jinak je to projev podobné hysterie a platí tu opravdu „kdo nejde s námi, jde proti nám“. Ti lidé nechtěně poskytují D.O.S.T. legitimitu. Jako by se oba tábory navzájem potřebovaly, jejich interakcí vzniká ve společnosti nesnesitelná atmosféra, proti níž je třeba se ohradit. Oba představují pro nezávisle uvažující lidi nebezpečí: co nmohou očekávat, až se jeden z nich definitivně prosadí?

Lidovky.cz 30. března 2011

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.

Bohumil