Obvykle občas publikuji v odborném tisku, ale dnes dělám výjimku, neboť mě ze shlédnutých a vyslechnutých informaci trochu mrazí.

Havárie a výbuch plynu v minulých dnech v Praze je skutečností a mám obavy, že by to nemuselo být naposled. Že někde a někdy praskne potrubí, není nic zvláštního. Na vině bývají zkřehlé svary a bludné elektrické proudy, které dovedou z oceli udělat marcipán. Tomu zabránit neumíme a ani to není ekonomicky možné. Abychom se dostali na přijatelnou míru rizika, musíme rodící se netěsnost včas najít a odstranit dřív, než dojde k havárii. To znamená, že provozovatel potrubních tras musí umět pravidelně kontrolovat těsnost. To je obvykle problém, neboť metráž potrubí je velká a lidí málo. Kontrolovat těsnost volného potrubí nad zemí není složité, ale hledat netěsnost na potrubí ve výkopu je problém a musí se vědět jak na to. Pokud je nad potrubím asfalt, tak si plyn najde cestu jinde.

Nepůjdu do detailů, ale plyn po výtoku z netěsnosti si dělá, co mu fyzikální zákony dovolí. Hledá si tedy cestu nejmenšího hydraulického odporu. S oblibou využívá méně upěchované zeminy pod potrubím, prostory kolem kabelů, vodovodních tras a zejména miluje kanalizaci. Často se hromadí v jímkách, kanálech a dutinách různého původu.

Nesmíme zapomenout, že při hledání netěsností se musí brát ohledy na to, o jaký plyn jde. Některý rychle uniká vzhůru (vodík), jiný naopak zatéká dolů (propan-butan), z čehož mají strach zejména jachtaři, neboť vařič už poslal nejednu luxusní loď ke dnu. Plynná směs, jehož podstatnou složkou je metan, je nebezpečná zejména velkým obsahem energie (když se přecházelo od jedovatého svítiplynu na méně jedovatý zemní plyn, bylo problémů až běda, zejména v Německu).

Pokud hledáme netěsnost potrubí pod ulicí, chodníkem a podobně, musíme počítat s tím, že plyn si sám hledá cesty ven, přičemž cestu vzhůru nijak nepreferuje, ale rozlézá se také do šířky a dálky. Není tedy nic mimořádného, když začne vytékat nahoru desítky až stovky metrů od netěsnosti. Kromě toho si plyn z jedné větší netěsnosti, po nasycení okolní zeminy, najde desítky trhlinek, kudy ven. Zamoří tak širé okolí, a vzhledem k malým dílčím únikům tak znesnadní nalezení primární vady.

Pro hledání netěsností zemního plynu se nejčastěji používají detektory obsahující vstupní trubičku, která vede plyn do detekční komůrky, kde je senzor, který reaguje na přítomnost metanu úměrným elektrickým signálem, který je následně převeden na zvukovou nebo vizuální signalizaci. Je to relativně levné a spolehlivé a výborné na kontrolu karmy, sporáku a domovní instalace. Má to ovšem háček a tím je koncentrace plynu okolo. Pokud bude unikat plyn netěsností a okolo bude čistý vzduch, bude nalezení vady bezproblémové. Pokud bude prostor zkoušky již zamořený, bude kontrast mizivý a signál malý. Ony totiž tyto detektory nejsou absolutní. Stručně řečeno hledání úniků metanu v prostředí, kde je již větší koncentrace metanu, je zpravidla málo spolehlivé. V takovém případě se musí postupovat jinak. To by bylo na velký článek. Takže stručně: aktuální úniky metanu musím nahradit jiným plynem, nejlépe heliem.

Podle zveřejněných informací byl v té lokalitě cítit plyn už nějaký čas před havárií, a to na více místech. Plynaři tam ale nic nenašli. Pokud postupovali tak, jak ukázala TV, tak nic najít nemohli. Tolik amatérismu najednou jsem už dlouho neviděl. Zejména kouzelná byla lišta osazená lapači před nárazníkem auta. Pokud chci najít netěsnost na potrubí které je 3/4 metru nebo víc v zemi, musím napichovat duté sondy až k potrubí a z nich odsávat. Sama sonda musí být odolná proti zanesení zeminou. Je to pracné, ale přesné a spolehlivé. (Jednou jsme hledali netěsnost benzinového potrubí pod podlahou čerpací stanice. Nejdřív se na beton cca 15 cm tlustý namalovala křídou poloha trubek a pak se vrtaly díry 12 mm pro sondáž. Naštěstí se vada našla už u osmnácté dirky. Provozovatel tomu nechtěl věřit, neboť nacházel stopy benzinu až v trávě na konci betonu. Pokud bychom vadu nenašli, musel by nechat rozkopat celý prostor mezi stojany). U některých zařízení se vyplatí připravit vývody pro zkoušení těsnosti již při výstavbě.

Hledáním a měřením netěsností jsem se profesně zabýval od roku 1965 do 1997, kdy jsem odešel do důchodu. Tato profese patří do rodiny nedestruktivního zkoušení (viz ČNDT) se všemi důsledky. To platí ve strojírenství. Jak jsou na tom plynaři, nesleduji, ale těžko by mohli pracovat v rozporu s fyzikou. Mohu posuzovat jen podle toho, co jsem viděl v TV. Možná, že zkoušet umějí anebo si zjednali firmu, která to umí. Ale to by musela být v mediích informace, že na vině je nalezená vada potrubí již za tři dny. Podle neurčitých vyjádření, že nalezení vady může trvat týdny, usuzuji, že zkoušet moc neumí, a to mě znepokojuje, protože takových načasovaných vad může být ve městě požehnaně.

Foto: Jiří Wagner