Jak jsem byl již několikrát napsal, mám rád Šumavu. A to tak, že velmi. Nemohu-li se tam podívat osobně, koukám alespoň na obrázky webových kamer a těším, až tam zase budu. Výše popsané jsem činil i 17.5. tohoto roku a velmi mě zaujala fotografie z Poledníku směrem na Rokytskou slať (www.sumava.eu ).

Zdánlivě nudný obrázek notoricky známé lokality, sežrané kůrovcem a bezzásahově místy pokácené – jedním slovem "krása". Co mě ale dostalo bylo zvětšení a zjištění, že na tzv. "zážitkové cestě" (zákaz vstupu s jízdním kolem!) stojí člověk a kouká do těch soušek.

Moc by mě zajímalo, co tam ten člověk hledá. Ztracené mládí (možná tam sloužil za mlada u PS)? Krásu šumavské přírody (to se chudák načeká...)? Nebo pozoruje světově proslulého tetřeva (jako u Cimrmana světově proslulého zejména na Litoměřicku)?

Opravdu nevím, musí to vědět jen on sám. Ale jinou věc vím jistě. Mě by na tu "zážitkovou cestu" nikdo nedostal ani za peníze. Pro moji stařeckou technokratickou mysl tam nelze nalézt ani zbla potěšení a na vojně jsem byl úplně jinde. Zato pohoršení skýtá tento kus krajiny zatím pro onu mysl několik habadějů....

Co tam asi hledá? Ztracené mládí (bývalého příslušníka PS)? Krásu bezzásahové přírody (to se načeká...)? Nebo jen tiše zírá a říká si, že to snad není pravda? Opravdu to nevím a ví to jen ten člověk sám. Co ale vím, je to, že panující stav není, ale opravdu není dobře.

Chci věřit tomu, že alespoň moje vnoučata se dožijí obnovy lesa tak, jako jsem se dožil já v Krušných horách. Že se dožijí návratu selského rozumu na Šumavu a vymýcení pseudoekologické ideologie z rozhodování o způsobu hospodaření a skutečné ochrany přírody. Šumava byla dlouhá staletí převážně hospodářským územím a ty adorované "původní lesy" se vyskytovaly jen tam, kde lidé nemohli hospodaření provozovat. Schwarzenberský a Vchynicko-Tetovský kanál vrchnost nestavěla před více než 200 lety pro napájení tetřevů a datlíků tříprstých, ale pro plavení dřeva. Ani "volarské" lokálky se před 120 lety nestavěly pro návoz placených aktivistů ochrany přírody, ale pro zvelebení hospodářství tohoto drsného kraje.

Existuje nenulová pravděpodobnost, že nové vedení parku přehodí výhybku od militantního ekologismu, uzamkne ji ve směru selského rozumu a zahodí klíč navěky do Lipenské přehrady tak, aby ho už žádný teatrolog nikdy nemohl najít. Budu jim držet palce, ale občas to prověřím na místě samém. Abych si ty palce případně zbytečně nerozmačkal....

Autor je notorický cyklista