Bývalí komunisté soudí na Ústavním soudu a příslušníci StB pobírají důchody a rentu, o které se jiným ani nezdá, ale levice v Senátu smetla ze stolu zákon o morální satisfakci komunisty perzekuovaných lidí.

V roce 1989 žilo v Československu 14.000 profesionálních příslušníků StB. Bývalí příslušníci komunistické Státní bezpečnosti ke svým důchodům pobírají i pravidelné měsíční renty. Jejich výše začíná na deseti tisících korunách. U Ústavního soudu České republiky ještě dvaadvacet let po příliš sametové revoluci, která de facto rehabilitovala všechny komunisty a umožnila jim přehoupnout se do kapitalismu, soudí a naši Ústavu vykládají lidé, kteří sloužili totalitní komunistické myšlence jako aktivní členové KSČ. Lidem, kteří proti nim bojovali, nemohli vystudovat, byli perzekuováni v práci a mnohdy končili v lágru za „rozvracení republiky“, zatím postupně dochází víra ve spravedlnost a životní síly.

Předloha zákona, kterou celá levice a dva lidovci v Senátu shodili ze stolu, měla umožnit aktivním účastníkům protikomunistického odboje získat postavení válečných veteránů. Osvědčení mělo vydávat ministerstvo obrany na základě kladného stanoviska Ústavu pro studium totalitních režimů. Účastníci třetího odboje by postavení válečných veteránů mohli získat stejně jako ti, kteří bojovali proti nacismu za druhé světové války ne jako vojáci.

Ještě před pár dny jsem se, zřejmě mylně, domníval, že mezi totalitní režimy patřil jak nacismus, tak komunismus. Ještě před pár dny jsem považoval aktivní odpor lidí k těmto režimům za zcela srovnatelný a jen jsem se divil, proč jsme se s touto částí našich dějin nevyrovnali už dávno. Srovnal jsem se s tím, koneckonců mi nic jiného nezbylo, že Havel přísahal na komunistickou ústavu, že tento „nový stát“ mu „pomáhali stavět“ nomenklaturní komunisté a že vlastně žádný z estébáků ani vrcholných komunistických ideologů nesedí za zvěrstva, která páchali na lidech a národu.

Když byl po druhé světové válce Norimberský proces, bylo uplatněno právo přirozené, nikoli pozitivní (tedy psané zákony). Přistoupili k tomu tehdy proto, že by jinak museli všechny nacisty pustit domů a dát jim rentu, neboť nedělali nic jiného než to, co bylo napsáno v tehdejších německých zákonech. My jsme si příslušníky jiného totalitního režimu nechali a řada z nich dodnes vyšetřuje u policie, soudí u soudu, rozhoduje o duchu naší Ústavy nebo tvoří legislativu České republiky.

Třetí odboj má řada lidí problém srovnávat s odbojem prvním (činnost za vznik samostatné republiky) i odbojem druhým (protifašistickým). Já jsem přesvědčen, že bojovat proti komunistům před rokem 1989 chtělo úplně stejnou odvahu. Stydím se za dnešní levicový Senát Parlamentu České republiky, který dnes zjevně komunisté ovládají. Koneckonců vizitkou stavu společnosti je i skutečnost, že mu předsedá člověk, který byl v normalizační Komunistické straně Československa až do roku 1989. Lidé, kteří tehdy bojovali i proti němu a které jeho strana posílala do lágrů, se zřejmě své satisfakce nedočkají. Dnes řada z nich dokonce ze svých daní paradoxně přispívá předsedovi senátu Štěchovi na jeho plat. Není to zvrácené?

Autor je zakládající člen Strany svobodných občanů

Převzato z FrantisekMatejka.cz se souhlasem autora