„Mluví o vládě rozpočtové odpovědnosti. Nastolují však vládu neodpovědnosti vůči společnosti i přírodě. Je proto třeba, abychom se ke své odpovědnosti přihlásili my, občané a občanky.“ Těmito větami začíná prohlášení nové občanské iniciativy nazvané ProAlt, jinak též Iniciativy pro kritiku reforem a na podporu alternativ.

Vnímat ji jako tisící prvý protest nespokojenců s kdečím by bylo chybou. V mnoha ohledech je totiž unikátní.

Již před zveřejněním v médiích její prohlášení podepsalo více než sto osobností napříč světonázory a profesními obory. Patří k nim filozof Václav Bělohradský, sociologové Jiří Musil, Jan Keller, Martin Potůček, religionista Ivan Odilo Štampach, ale třeba i spisovatelka Eva Kantůrková, herečka Táňa Fischerová či výtvarník Jiří David. Došlo zkrátka k zajímavému propojení více či méně radikálních levicových aktivistů s lidmi z křesťansko-sociálního, zeleného či liberálního prostředí.

Nejde ani o elitářský projekt typu Dřevíčské výzvy, ani o výkřik do tmy, jako bylo hnutí Děkujeme, odejděte!. Z dosud absolvovaných pokusů o občanské vzepjetí je mu nejblíže Impuls 99. Ten sice varoval před prohlubováním „negativních jevů v ekonomické, sociální, právní i morální oblasti“, ovšem činil tak velmi krotce v souladu s úzkým názorovým rozpětím signatářů.

Iniciativa ProAlt nehodlá pouze mentorovat a kritizovat, ale v reakci na ustavení nového kabinetu volá po diskusi nad konkrétními alternativami vládní restriktivní politiky, stejně jako po společenské debatě dlouhodobější. Za všeho nejvíc jí vadí tendence omezovat nebo přímo privatizovat síť veřejných služeb, zejména ve školství, zdravotnictví či resortu sociálních věcí. Zastává se rozumného přerozdělování podle skandinávského vzoru. Její obavy se týkají nejen oslabování společenských vazeb, ale také zanedbávání zájmů přírody. V textu prohlášení se píše, že „poučení z probíhající finanční krize, které se shoduje s poučením z krize ekologické, zní: neodpovědné a nekontrolované sledování soukromých zájmů se může změnit ve společenskou katastrofu.“

Poměrně ambiciózní jsou představy iniciativy ProAlt o šíři jejích aktivit. Je prý připravena vytvářet a zveřejňovat odborné analýzy, vstupovat do veřejné diskuse, pořádat a podporovat demonstrace a jiné formy veřejného protestu. Tímto způsobem by na sebe ráda nabalila početnou, leč roztříštěnou skupinu občanů nespokojených s podobou reforem. K tristní zkušenosti naší společnosti dosud patřilo, že protesty proti čemukoliv probíhaly na přesně ohraničeném písečku. Dokonce ani vzbouřené zaměstnanecké houfy se často napříč resorty nepodporovaly. Nyní jsme svědky pokusu přinejmenším o koordinaci nespokojenců.

Přestože směsice signatářů prohlášení je pestrá, společná jim je nedůvěra vůči Nečasově vládě a jejímu programu. Iniciativa ProAlt se od řady svých předchůdkyň liší právě tím, že se nebojí otevřeně přihlásit ke své opozičnosti. Vstupuje tak, byť nikoli z pozic partajních, ale občanských, do politického ringu. A musí předpokládat, že rány bude rozdávat i schytávat. Ať už za kritiku vlády, která se ještě ani nestačila rozkoukat, nebo za podobu alternativ, jimiž se bude vůči kabinetu vyhraňovat.

Rychlý zrod iniciativy ProAlt ale sotva může někoho překvapit. Jde o přirozenou reakci na sestavení vlády reformních bouráků, jejíž členové se vzájemně trumfují, kdo je tvrdší a zásadovější. Máme tu zkrátka po letech jasně vyprofilovanou vládu a její jasně vyprofilované oponenty. Pozoruhodné je, že v téže době se začínají radikalizovat odborové svazy a různá profesní sdružení. Naopak politická opozice, reprezentovaná především sociální demokracií, po selhání ostré předvolební rétoriky sundala nohu z plynu a hledá efektivnější cesty, jak zápolit s vládní koalicí.

Na tom není nic divného. V minulosti jsme si sice zvykli na krvelačný stranický boj, ovšem větší smysl mají naši volení zástupci coby spisovatelé a propagátoři vlastních realizovatelných receptů. V takové situaci není od věci, když se vládní tým ocitne tváří v tvář přímo náladám veřejnosti. Budou-li mít podobu výzev, petic a strukturovaných debat, nebo i demonstrací či stávek, je vedlejší. Vládám - jak pravicovým, tak levicovým - se to sice nelíbí, koneckonců omezuje to jejich pohodlí, nicméně jakýkoli vstup občana do veřejného dění mimo mihnutí se u volebních uren, má svůj hluboký význam. Živá, dynamická a regenerace schopná je jen ta společnost, která chápe politiku šířeji než jen coby piklení partajních sekretariátů. Pokud se iniciativě ProAlt podaří rozpoutat inspirativní společenský dialog nad rámec nudných parlamentních přestřelek, bude úspěšná, i kdyby nevítanou vládu do věčných politických lovišť neposlala.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6