Tak nám pan doktor Macek uhodil pana doktora Ratha. Ten předtím urazil jeho osobní gentlemanskou čest a políček na zlotřilcově tváři byl napadenému avizován dlouho dopředu prostřednictvím médií, věrných to trubačů všeho dobrého i zlého.

Nu, začínají se nám tu dít věci. Všimněme si, že nejdříve se nám politické šarvátky přenesly z parlamentu na půdu zatím stále ještě relativně svobodných médií, kde si pan nejvyšší bytost začíná dělat, co se mu zlíbí, a diví se, že se nelíbí. O další piruetu směrm střemhlav dolů se postaraly fyzické útoky na dva politické činitele, komunistu Dolejše a kandidátku zelených Jacquesovou. Málem už jsme se mohli začít obávat, že jediným dalším stádiem bouřlivého rozvoje demokracie v Česku budou gladiátorské zápasy bez určení zbraní, za kterýmžto účelem se chystá stavba obřího národního stadionu v Praze. Jen si představte tu nádheru – podmračený, nasupeně shrbený duce s trojzubcem a helmicí, řítící se s krhavým okem na sošného topola s blyštivým štítem a v brnění zhotoveném v nejlepším návrhářském salonu Paříže! Byť by to jistě byla podívaná hodná národa českého, dychtícího právě jen po levném chlebu a hrách pokud možno zdarma, občan - při veškeré té dynamice předvolebního boje - začínal se už cítit poněkud znejistěn, v kterém století či na kterém kontinentu se vlastně právě nachází.

Avšak pan doktor Macek to vyřešil grandiozně, s noblesou a účinkem okamžitým – jsme, přátelé, ve století romantickém, kdy na urážku gentlemana a jeho dámy padá rukavice jako výzva k souboji, kterýžto je následně realizován za nemalého překvapení původce vší té špíny. Tento způsob řešení politických či osobních sporů těch, kteří se na politické scéně pohybují, má své nemalé výhody. Především by se ušetřilo na soudních poplatcích: jen si to představte – pokud nějaký ten agresivní neomalenec ohrožující rozpočet, stabilitu, reformu či demokratické principy, začne do novin urážet oponenty či nestydatě lhát, může napadený vzápětí prohlásit, že dotyčnému dá při první možné příležitosti přes hubu. A pak to také neprodleně udělá. Jakápak zdlouhavá soudní řízení, na která se navíc dvacetkrát nedostavím a špinavou práci odvedou právníci. Možná jen naše demokracie zatím potřebuje výchovu příkladem, prostému politikovi, nezvládnuvšímu nápor moci, vcelku srozumitelným. Pokud by byl tento praktický způsob řešení sporů legalizován ještě letos v květnu drobnou novelkou zákona, přilepenou k projednávání o znovuprosazení zákona o neziskových nemocnicích alias postátnění českého zdravotnictví, možná bychom se z přínosu tohoto zákona mohli těšit už dost brzy.

Ale daleko spíš to bude všechno tak, že vládnoucí garnitura působí už dlouho v souladu se silami spíše negativními, svobodě a rozvoji člověka nepřejícími, vytrvale podporujícími poslušnost, naštvanost, případně strach. A jak by řekla moje babička – jó, holenku, jak jsi zasel, tak sklízíš. Bohužel - v tomto případě zaseli jen někteří, často nevolení, sklízíme však všichni.