Na symbolický vor jsme téměř rituálně naložili bývalého poslance Moravu a k němu vinu všech slídilů, udavačů a vyděračů. Na poslední chvíli možná ještě poslanci zkusí naložit i Tlustého s hříchy všech volavek a provokatérů. Plavidlo potom odstrčíme od břehu na cestu bez návratu. Uleví se všem, kterým se podařilo posadit k Moravovi i vlastní černé svědomí. Aféra nebo alespoň její první dějství tím skončí.

Bude potom náš maličký český svět alespoň o něco lepší? Nebude, protože i kdyby takto jednoduché řešení bylo v dnešní společnosti použitelné, musela by na voru sedět řada dalších lidí a můžeme jen odhadovat, jak velké plavidlo by se muselo postavit.

Co jsme se aférou dozvěděli? Že existoval mladý poslanec, který po tom, co na něm zapracovali profesionálové, neunesl pocit vlastní důležitosti a pomátl se. Že existuje profesionální lovec informací, co půl roku chodil na lov a když nic pořádného nechytil, musel přijít s podměrečnou kořistí, kterou si navíc koupil od jiného rybáře a sám si ji hodil do podběráku. To je málo, ale je to všechno. Každá správná aféra přinese více otázek než odpovědí.

Tyto otázky přitom přináší samo jednání aktérů. Poslanec Morava po dvouleté zkušenosti ve Sněmovně Parlamentu došel k názoru, že si nejvíce polepší špiclováním. Napadlo ho to při projednávání Olova, Grippenů, Kubiceho nebo při něčem jiném? Kde se vzala primitivní touha po pomstě u poslance Tlustého, ve kterém je dnes těžké poznat jednoho z nejchytřejších a nejzkušenějších lidí v parlamentu? A co postup novinářů? Diskuse o tom, jestli při „vytěžování“ mladého poslance nezašel tým Janka Kroupy příliš daleko, budou pokračovat ještě dlouho po vyprchání celé kauzy a možná budou tím hlavním, co po ní zbude.

Vor odplouvá s hříšníky na palubě. Můžeme sledovat ještě dlouho, jak v dáli vysoko ční nad hladinou. Je to proto, že odplouvá prázdný a všechno špinavé zboží zůstalo s námi na břehu.