1.7.2024 | Svátek má Jaroslava


SPOLEČNOST: Špinavá politika a třídní nepřítel

6.6.2006

Sousloví „špinavá politika“ prý s oblibou říkával otec mé babičky. Drobný rolník a zedník ve Škodových závodech. Říkal ho v roce 1935, když přišel o práci zedníka. Znovu to říkal v roce 1948, když přišel o krávu a pole. Pak už to říkal pořád. Cejch třídního nepřítele si nesl sám v sobě až do konce svých dnů.

Otec mého děda nic takového neříkal. Zato říkal spoustu jiných věcí. Konce války se nedožil. Zasypali ho v šachtě na hlušinu – „nešťastná náhoda“. Třídním nepřítelem byl krátce. Nikdy jsme se nedozvěděli, jak to tenkrát bylo. Kdo a proč si nevšiml a nedal pozor.

I další můj praděd byl třídním nepřítelem. Měl dvojciferné číslo stranické legitimace a půlku války strávil v různých lágrech. Několik let po válce už neměl žádnou legitimaci. Odmítal zapomenout, že hvězdy na armádních vozidlech osvoboditelů měly bílou barvu.

I můj dědeček byl svého času třídním nepřítelem. V roce 1968 stál jako armádní důstojník na „špatné“ straně.

O „špinavé politice“ se čas od času zmíní moje babička. Promlouvá z ní letitá zkušenost. Já mohu o špinavé politice mluvit jen v souvislosti s nenávistnou kampaní, kterou rozpoutal tandem mocí posedlého premiéra a arogantního ministra zdravotnictví. Kampaní namířenou proti lékárníkům. Začátkem roku jsem si i já zkusil (a se mnou většina lékárníků), jaké je být třídním nepřítelem. Věřte mi, není to vůbec příjemný pocit. Není příjemné, když se na vás a členy vašich rodin ukazuje prstem. Když jste opakovaně uráženi, nazýváni pijavicemi, parazity. V lepším případě zbohatlíky a milionáři.

Povolební „výlev“ oranžového premiéra přináší obavy, že třídním nepřítelem může být kdokoliv z vás. Kdokoliv z těch, kteří nevolili tu oranžovorudou polovinu může být „agentem přisluhovačem“ nebo „loutkou“ v rukách ODS.

Je smutné, když si ministr průmyslu a obchodu v předvolební debatě plete státní pojištěnce se státními zaměstnanci, ale dá se to omluvit. Nedokážu ale omluvit, když předseda vlády nechápe vládu jako službu a správu státu, ale jako MOC a MANIPULACI. Podle jeho slov volby nejsou o tom, co si přejí voliči, ale o tom: „Jestli budu premiérem JÁ anebo někdo jiný.“

Stanislav Havlíček