To je stále samé „myslíte si, že by stát měl dát více na…“ nebo „jste pro, aby obec zaplatila toto…“. Už otázka od reportérů nebo agentur je hloupá. Jak to má být, nám předvedli v Hluboké nad Vltavou. Nenápadná zpravodajská informace, která by v zájmu všech občanů měla být vytesána do kamene pro všechna další pokolení.

Můžete lidem tisíckrát vysvětlovat, že obec i stát nejsou imaginární, ale že patří jim. Že majetek a peníze obce jsou také jejich a že když obec cosi zaplatí, protože oni si něco přáli, jsou to zase jen a jen jejich peníze, které obec použije. Většina lidí ale stále nevidí dál než do své vlastní peněženky.

V Hluboké nad Vltavou měli pozůstatek po komunistickém urbanismu. Bývalý socialistický obchodní dům koupil soukromý investor a na jeho místě chce postavit podzemní garáže, obchody a byty. Jenže prvotní demolice odkryla pohled na kostel, který měli starousedlíci už jen ve svých vzpomínkách, knihách a na pohlednicích, zatímco mladí jej nezažili nikdy. A tak se zvedla vlna občanské solidarity s nápadem zachovat tento staronový výhled na církevní stavbu a na místě bývalého obchodního domu nic nestavět. Nechť to město zařídí, neboť taková je vůle řady jeho občanů. Potud nic neobvyklého. Jenže kdo zaplatí soukromému investorovi kupní cenu a dosavadní práce? Odpověď občanů je jasná: Město. Tomu je ochoten soukromý investor projekt prodat. Další peníze by radnici stálo vyvázání se ze smluv a zasypání základů. A nyní začíná ta jedinečná škola reálného života a skutečných hodnot.

Město takové prostředky nemá a muselo by si vzít úvěr. Na splátky úvěru ale nemá a je nutné najít nové zdroje. Město má velmi omezené možnosti v současném přerozdělovacím daňovém systému, a proto si musí pomoct samo. Abych byl přesný, zajistit zdroje na pokrytí splátek úvěru musí logicky občané, neboť ti chtějí odchod soukromého investora a zachování nově získaného výhledu na kostel. Nejedná se o žádnou novou stavbu na zelené louce, o které by se teprve rozhodovalo - jako o nové zástavbě. Ten obchodní dům tam byl desítky let.

Občané tedy dostali od města férovou nabídku. To je ochotno si vzít úvěr při splnění dvou podmínek. Zaprvé se musí vyjádřit k návrhu všichni občané a musí existovat výrazná převaha hlasů pro tento návrh. Zadruhé město zvedne čtyřnásobně, tedy na maximální možnou výši, daň z nemovitosti, ze které pokryje splátky úvěru. Jsem zvědav, jak toto rozhodování občanů dopadne. Domnívám se, že hodně z nich by totiž chtělo zachovat výhled a nestavět nic. Dost množná ovšem nebudou chápat, proč by v takovém případě měli něco platit. V každém případě je na tomto ukázkovém příkladu téměř předpisově poukázáno na fakt, že nic není zadarmo, všechno něco stojí, peníze města jsou jeho obyvatel a jen ti sami si rozhodnou, zda ten výhled na kostel stojí za desítky milionů, které budou oni splácet.

Tentokrát (ale ono je to tak vždy, jen si to neuvědomují) ten výhled totiž nebude za pro ně dosud imaginární peníze „nějakého“ města, ale z jejich vlastních peněženek každý rok. Škoda jen, že si toto neuvědomují lidé při svých požadavcích na stát, města a obce, když chtějí nové chodníky, plavecké bazény, více zeleně, více peněz do sportu, méně aut, stezky pro kola nebo naopak nechtějí nové domy za svými vlastními již stojícími, nové výrobní provozy, případně bojují proti silničním obchvatům a novým silnicím.

P.S. Reportáž můžete zhlédnout zde. Byla by škoda, kdyby zapadla mezi ostatní bez povšimnutí.

Autor je členem Republikového předsednictva Strany svobodných občanů

Převzato z FrantisekMatejka.cz se souhlasem autora