Bylo by fajn, kdyby na vyhledávačích dominovaly výrazy Pink Floyd nebo alespoň Floyd Mayweather nad Georgem Floydem. Teplické události to bohužel opět oddálily.

Jako rodilý Tepličák znám Dubskou a přilehlou Hornickou ulici stejně dobře, jako i jiné ulice s podobnou pověstí. Drogy, nezaměstnanost, odlišný životní styl místních. Je to zacyklený problém. Okolí bydliště je spoluurčujícím faktorem sociálního vyloučení. Když v okolí nějakých 60 % lidí žije na podpoře, stává se to normou a demotivujícím faktorem pro hledání práce - a co s tím? Vlastně jsou to ulice pro nás gádže bezpečné, místní si nás vesměs nevšímají, jenomže se tam cítíme tak nějak nepatřičně a vyhýbáme se jim. Čímž se nám pěkně posiluje ten pocit nepatřičnosti, protože když tam nechodíme my ani ostatní, tak každý, kdo se tam náhodou ocitne, se tam cítí...

Tak v tomhle prostředí se odehrál jeden z mnoha incidentů v rámci místní komunity. Mám tu „čest“ vědět, jak se chovají lidé „normálně“ sjetí pervitinem. Na videozáznamu je očividně stvoření sjeté „nenormálně“. Dlouhodobě závislí prostě dávky zvyšují a proto musí brát, co je, bez ohledu na kvalitu. Je to jednosměrná jízdenka do krematoria.

Máme tu záznam z policejního zákroku. Na vojně mi kluci od průzkumáků vysvětlovali pár triků, jak někoho definitivně „umlčet“. Nic takového v Teplicích nebylo, úmysl zabít tu nebyl. Pokud chceme někoho přidusit, musíme se věnovat přední části krku. Ta ale při stočení hlavy zadrženého zůstávala volná, pokud jsem viděl. Při zakleknutí hrudníku, zejména jeho horní části, se znehybněnému samozřejmě hůře dýchá, protože mezižeberní svaly nezvládnou pořádně roztáhnout hrudní koš. Pořád ale zbývá brániční dýchání, u mužů používané více než to žeberní. Malér byl v tom, že zadržený na to absolutně nevypadal, ale byl „chabrus na srdce“, jak už tak podobné živé mrtvoly bývají. K prošetření bych tedy viděl maximálně nadřízené zasahujících policistů - mají policisté v terénu dostatek školení ze zdravovědy?

A pak je tady ještě ten humbuk po smrti oné dobré duše, která opět jednou řádila jako zběsilá, jenomže už naposledy.

Mobbing (= mobbying) má v etologii trochu jiný význam než v psychologii. Mobbing provozují například drobní pěvci, když zahlédnou kočku na lovu. Slétnou se na ni v hejnu a tak dlouho ji s křikem sledují a obtěžují, dokud ji lovecká vášeň neopustí. Chudina (snad to není nekorektní označení) na celém světě odjakživa provozuje něco podobného. Vyrojí se.

Rozdíl mezi ptačím mobbingem a „rojením“ chudiny je ale propastný. Ptáci reagují pouze na skutečné nebezpečí a pouze pokud trvá, protože při tom riskují život. Zatímco lidské „rojení“ je svým způsobem folklór, tak trochu zábava, tak trochu rituál posilující soudržnost komunity. Důvod bývá rozličný a většina účastníků jej ani přesně nezná. Do role potenciální kořisti útočící na reálného predátora se tihle lidé mnohdy stavějí v prudkém rozporu s realitou - o to důrazněji a přesvědčivěji však svou roli hrají. Smutné je, že rojení chudiny na celém světě berou neinformovaní, případně hmotně či politicky zainteresovaní lidé vážně: „Jsou to občané a voliči, NIKDO je nebere vážně, NIKDO se jich nezastane, ale naštěstí jsme tady MY a budeme se BÍT za jejich zájmy.“

Tiskové agentury mají žně. Publikují, přebírají publikované články, přebírají již jednou přebrané publikované články. Jedna má kolegyně kdysi při podobné příležitosti pravila: „Supi se slétají.“ Chybí jim osobní zkušenost s „rojením“ a s jeho důvody, chybí schopnost dobrat se reálných faktů. Jako malý kluk jsem v televizi viděl dokument o masopustu, kde na závěr celé akce „zastřelili“ jednu maškaru. Nedošlo mi, že je to jen hra, jen jako. Věřil jsem té maškarádě na slovo. Teď vidím, že jsem tehdy měl potenciál být zpravodajem světových agentur. To by byly titulky: „V socialistickém Československu se veřejně střílejí lidé!!!“ A dnes? „V Česku mají nového George Floyda!“