Vezmeme-li v úvahu postavení žen, těžko najít dobu či místo ženě příznivější než právě tady a právě teď. Přesto se dnes obě pohlaví chovají, jako by stále k boji vyzbrojovala (viz Válka žen proti mužům v sobotní příloze LN Orientace dne 18. 5. 2013). Když ke všem provokacím a závodům ve zbrojení připočteme Desatero Oranžového klubu, jeden aby dostal z budoucnosti strach. Tím spíše jedna.

Rovnost jako virtuální kategorie

Ať se nám to líbí nebo ne, rovnost ve skutečném životě neexistuje, prostě proto, že všichni nejsme stejní. Ani ženy - vždyť jedna má dlouhé vlasy, druhá útlý pas, třetí inteligenci a čtvrtá vyniká v pletení košíků. Popírat očividnou odlišnost lze jako myšlenkovou konstrukci rovnosti před zákonem, ale ani legislativa s pusou plnou lidských práv neumí vyrovnat nespravedlnosti osudu. Jaká rovnost, když jednodušší to mají hezčí holky, vyšší kluci, mladší, bílí, šikovní a výřeční lidé? Chce se mi na všechny strany zaječet – běžte už s těmi řečmi někam!

Muži a ženy se navzájem doplňují

Ač si to feministky nechtějí připustit, my ženy se bez mužů neobejdeme. Vždycky je budeme potřebovat na ochranu, obranu, těžkou fyzickou práci i řadu specializovaných úkolů, od logického úsudku v okamžicích, kdy se nám třesou kolena, a konče orientací v prostoru a mapách. Kdyby to nebyla pravda, nebyli by muži středobodem našich debat a denních i nočních snů. Třeba někdy nemáme na růžích ustláno, leckdy jim možná závidíme volnost a svobodu, ale je pro ně dnešní svět příznivý? Lovce mamutů jsme navlékly do tepláků, bojovné kmeny usadily k televizi, a chtějí-li za nás platit v restauraci nebo před námi pochvalně zabručet, hrozí jim soud. Už chybí jenom obojek a na řetízek s nimi!

Nic není zadarmo

V životě nic není zadarmo a kdo vám tvrdí opak, ten vám nejspíš chce něco prodat. A tak donutíte-li muže pečovat o děti a být s nimi doma, utírat nádobí, vonět se a brečet, těžko od něj čekat ochranu při útoku či finanční zajištění. Nedávno jsem provedla mezi pětistovkou známých malý průzkum – ptala jsem se žen i mužů, co oceňují na druhém pohlaví. Výsledky byly jednoznačné – muži v počtu naprosto převažujícím žádali milou tvář, přitažlivou postavu a laskavost, ženy naopak spolehlivost a ekonomické zajištění. Nic nového po desetitisíce let! Když ženám vezmete svůdnost, ženskost a slabost, nebudou o ně muži stát. Když mužům vezmete příležitost k ochraně a galantnost, nemůžete současně chtít, aby vám dali přednost na Titanicu a pouštěli vás do záchranných člunů. Pokud je, milé sestry, přinutíte, aby vás pustili mezi sebe a do vedení, pak neskuhrejte, použijí-li proti vám mužské zbraně. Po zkušenostech v mnoha profesích i funkcích nejvyšších za sebe volím pomoc v životě i do kabátu a uvítám, když za mě muž, který mě doprovází, zaplatí. A až odkvete pel mé krásy, ráda bych byla mužem ctěna a vážena. Jako žena, matka, manželka. Slabší a hodná ochrany.

Opravdu stojíte o funkce, porady, nervy, pracovní víkendy a ztrátu kontaktu s rodinou? Tak se o ta místa pěkně poperte, vždyť i oni si své pozice museli vybojovat. Ani povinné procentní zastoupení žen vám příliš nepomůže. Autoritu a moc nelze zákonnými prostředky vynucovat – i v životě má přece každý takový vliv, jaký si vybojuje.

Odlišnost rolí

Muži bojují a ženy rodí děti. Možná se to feministkám nelíbí, ale – řečeno s klasikem – to je to jediné, co proti skutečnosti mohou dělat. Proto bude vždy více mužů v řídících funkcích, v bojových jednotkách a v silových profesích. A proto budou děti vždycky svěřovány spíš matkám. Chválabohu možná právě proto, abychom mohly být obdivovány, hýčkány a na Titanicu i ve výtahu jsme měly přednost.

Autorka je advokátka a šéfredaktorka časopisu Rodinné listy, bývalá ministryně spravedlnosti a místopředsedkyně Spolku Šalamoun

20. 5. 2013 – psáno pro Lidové noviny