Bývalý polský prezident Lech Walesa v přímém televizním vystoupení řekl o současném polském prezidentovi, že je blbec, a minulý týden polská prokuratura rozhodla o tom, že se exprezident nedopustil urážky hlavy státu, za což by mu mohlo hrozit až tříleté vězení. Lech Kaczynski se však může proti rozsudku ještě odvolat.

Stejně tak soudci neshledali nic urážlivého na tom, když pan Walesa na svém blogu nazval prezidenta Kaczynského „zkurvy synem“ a bývalý senátor Občanské platformy ho počastoval slovy „malý zakomplexovaný člověk,“ napsala Mladá fronta Dnes.

Český premiér Mirek Topolánek zase před našimi prezidentskými volbami prohlásil o Janu Švejnarovi, že jeho výdaje na kampaň sice mohly dosáhnout 500 tisíc, ale v eurech, což je asi 13 milionů korun, a nařkl ho, že za ním může stát „prokorupční koalice“. Pan Švejnar od té doby od něj marně žádá důkazy, nebo veřejnou omluvu. V minulých dnech zveřejnil vyúčtování prezidentské kampaně, která ho prý stála 850 tisíc korun, uvedlo Právo. A Martin Bursík v souvislosti s názory pana prezidenta Václava Klause na ekologii prohlásil, že je nemocný.

Ve Spojených státech podle agentury The Associated Press Samantha Powerová, poradkyně demokratického kandidáta Baracka Obamy, řekla na adresu Hillary Clintonové v Ohiu, kde probíhala prezidentská kampaň, v rozhovoru pro skotské noviny: „Je to zrůda – to prosím nezveřejňujte – která se sníží k čemukoli.“ Noviny to ale zveřejnily.

Mluvčí paní Clintonové zase přirovnal Obamovy kampaně k praktikám Kennetha Stara, soudce, který v devadesátých letech dotáhl sexuální aféru Billa Clintona se stážistkou Monicou Lewinskou až na pokraj jeho odvolání z funkce prezidenta.

Jediný, kdo ze svého chování vyvodil okamžitě důsledky, byla poradkyně pana Obamy Samantha Powerová, která v pátek minulý týden odstoupila a ještě k tomu dodala: „Řekla jsem to, a hluboce svých slov lituji.“ Paní Powerová je profesorkou politologie na Harvardské univerzitě.

Všechna média, která cituji, jen dál šíří urážky, ale nikde jsem se nedočetl, o čem toto zhrubnutí veřejného prostoru a neúcta k prezidentům či prezidentským kandidátům vypovídá.

Důvodů je zřejmě řada, připomenu jen několik.

Za prvé, zeď kolem ghetta bulváru byla definitivně zbořena, a hrubá slova se tudíž snáze dostávají do médií a hlavně do titulků, o což často politikům jde. Jsou vulgární úmyslně.

Za druhé, díky tomu, že postmodení svět se dívá na zpravodajství v médiích jako na hru, v níž je vše dovoleno, a informace, drb, lež, fantasmagorie či polopravda mají v neustálém mediálním toku (medialitě) stejnou váhu, i politikům přestává být jedno, jak se o nich píše: důležitější je, aby byli v médiích stále prezentní.

Za třetí, neexistence obecně uznané hierarchie hodnot už neumožňuje vyrůst autoritám, které byly vždy garanty nějaké platné hodnotové škály.

Za čtvrté, občané ztratili důvěru ve stát (a jejich představitele), protože stát už není schopen zajistit pro ně řádnou bezpečnost, zdravotní péči ani sociální zabezpečení v důchodu, a to za situace, kdy se věk lidí prodlužuje.

Za této situace nemůže být politika o hodnotách, ale jen o technologii moci, marketingu a penězích, a toho si těžko může nějaký občan vážit. Je to, jak například říká John Cavanagh, „důsledek globalizace, kterou vymysleli a vytvořili lidé, kteří měli specifický cíl: vyzdvihnout ekonomické, to znamená korporativní hodnoty nad všechny ostatní“. Tito lidé jsou ale anonymní (jsou prezidenty jen korporací), hněv a urážky se proto přesouvají na prezidenty, kteří jsou vidět, ale jejichž vliv je ve skutečnosti čím dál tím menší.

(převzato z Blog.aktualne.cz se souhlasem redakce)

Autor je novinář a spisovatel