To alespoň tvrdí manželé Váhalovi, kteří studují či dostudovali islám v Saúdské Arábii. Je to až mrazivá výpověď lidí, kteří konvertovali v roce 2001 k islámu.

Rozhovor byl veden s Milanem a Sylvií Váhalovými, kteří jsou českými občany bez jakýchkoli arabských předků. Muslimy se stali v roce 2001. Dle svých slov dlouho hledali odpovědi na otázky týkající se důvodu a původu lidské existence nebo života po smrti a podobně a islám jim nabídl nejlepší odpověď. Nikdo z jejich příbuzných nebo známých islám nevyznává.

Cituji zde názor Váhalových na právo šaría:

Šaría má k Evropě blízko. Evropané, aniž by o tom věděli, aplikují do života společnosti hodně prvků a zásad šaríi a islámských principů, jako je dodržování pravidel, systematičnost v práci, čistota veřejných prostranství a komunikací, solidarita při katastrofách a tak dále. To, co naopak v Evropě chybí, je důraz na rodinu a dobré rodinné a mezilidské vztahy, respekt vůči starým, soucit s mladými, štědrost, pohostinnost nebo přátelskost.

Je velmi zarážející, že důvodem ke konverzi k islámu bylo pro Váhalovy to, že jim islám nabídl „nejlepší odpovědi na otázky důvodu a původu lidské existence a života po smrti“. Jejich rozhodnutí respektuji, nicméně i v jejich případě by mne velmi zajímalo, jakým porovnávacím způsobem došli k tomuto závěru. A opět se tu ukazuje magický rok 2001, rok útoku na newyorské mrakodrapy, který je přiměl přijmout islám.

Je velmi podivné, když český muslim káže o tom, že „aplikujeme šaríu“ tím, že „dodržujeme pravidla, jsme v práci systematičtí, udržujeme čistotu veřejných prostranství a komunikací“. Ono jde v podstatě o naprostou jednoduchou věc. Islám jako učení čerpá podobně jako křesťanství, na kterém je založena evropská civilizace, ze stejných pramenů. Nicméně podotýkám, že v Jemenu to po bojích mezi sunnity a šíity nevypadá na ulicích hlavního města moc uklizeně. A o tom, jak arabští návštěvníci v Teplicích respektují pořádek na veřejných prostranstvích, již víme také své.

To, co Evropě podle českých muslimů chybí, je „důraz na rodinu, dobré mezilidské vztahy, respekt ke starým atd.“ Takové paušalizování nemůže nikdy vést k ničemu dobrému. Obvykle se za takovým projevem skrývá ideologická předpojatost. Arabský a islámský svět je také obrovský. Zahrnuje takové státy jako Maroko na západě Afriky a Írán a Pákistán za východě. Právo šaría však nezná jenom takovou „idylu“. Jsou v něm drakonické tresty za „nemorální“ činy. Váhalovi však právo šaría obhajují:

„Co se týče uplatňování práva šaría, které je zde v království (saúdském - pozn. autora) uplatňováno, jeho výsledkem je velké bezpečí, minimální kriminalita a dodržování mravů na veřejnosti. Takové prostředí je zvlášť vhodné pro výchovu mladé generace, která zde nepodléhá negativním společenským vlivům, jako je alkoholismus, narkomanie, promiskuita, prostituce a podobně.“

Jiné zprávy o zemi „božího království na zemi“ – Saúdské Arábii – zase jako „perličku“ uvádějí, že se muž zbavil své ženy proto, že si dovolila řídit auto. A to mohla možná mluvit o štěstí, že ji neukamenovali. Vždyť i před staletími se v Evropě za krádeže utínaly ruce a drakonické tresty jistě leckoho odradily od krádeže. Jestliže navíc čteme, že si Arabové v období půstu přes den odříkají, aby si po západu slunce dopřáli, je to takové normální, lidské. Tak moc bych proto pravidlům šaríi nevěřil. A alkoholismus, prostituce i narkomanie je přítomna i v arabském světě.

Je zde stále jeden staronový problém – „hledači pravdy“ z Evropy, ať už ji našli v islámu či buddhismu či kdekoli jinde, jsou evidentně přesvědčeni o tom, že žít „obyčejný, slušný život v Evropě“ nelze. Velký vliv na to má bohužel evropské multikulturní prostředí (bez hanlivého významu slova), kde je více méně na každém jednotlivci, jak si svůj život zařídí. Pokud někomu učaruje formální stránka společnosti, která je velmi monokulturně založená a i nepřátelsky naladěná vůči těm, kteří se státním náboženstvím neřídí, pak logicky skončí v Saúdské Arábii. V zemi, která je ovládána muži, kteří například dnes určují, že Rusko přijde o svůj energetický byznys a momentálně se nachází na počátku dlouhé recese. Pokud se Váhalovi do Česka vrátí, jak tvrdí, budou velmi, ale velmi nešťastní.