Účelově rozšiřovaný výklad pojmu „lidská práva“ je pouze cestou pro vznik institucí, organizací, úřadů a postů. Máme Ústavu a zákony. Jakýkoli jiný „rámec nad rámec“ je zcela kontraproduktivní a drahý. A to měřeno zdaleka nejen penězi.

Vláda premiéra Nečase čelí aktuálně zesilující kritice, že prý ignoruje napříč resorty „lidská práva“. Hlasy odpůrců se začaly ozývat po odvolání zmocněnce pro lidská práva Michaela Kocába a přidávají se k nim postupně další a další z dlouhé a nepřehledné řady těch, kteří svou činností zatěžují státní rozpočet a podílejí se na prohlubování problémů mezi lidmi ve společnosti. Dokážu porozumět snahám o hájení lidských práv v diktátorských režimech, kde popravují lidi za jejich názory a přesvědčení. Dokážu pochopit snahu o hájení lidských práv v okamžiku, kdy islám, prý náboženství míru, umožňuje v jím ovládaných státech kamenovat lidi. Ale u nás? Pod taktovkou Evropské unie je v České republice veškerá agenda kolem „lidských práv“ jen prostředkem, jak odklonit pozornost od skutečných problémů. Podle mě jsou jen dvě práva, která lze označit za lidská. Jsou jimi právo na život a právo na osobní svobodu. Dokonce i o tato dvě jmenovaná musí lidé mnohdy bojovat, protože ne všude jsou vnímána jako automatická a přirozená.

Práva a povinnosti jsou u nás deklarovány Ústavou České republiky a zákony. Cokoli nad tyto rámce, co má vycházet vstříc jakékoli skupině jednotlivců, je jen pozitivní diskriminací. Právo na bydlení? Právo na práci? Právo na vodu? Právo na čerstvý vzduch? Právo na minimální příjem? Ne, to nejsou základní lidská práva, jak si je dnes mylně vykládají různí pseudohumanisté. To vše je jen přirozeným a žádoucím důsledkem a oprávněně zaslouženou odměnou za aktivní přístup k vlastnímu životu a za využitou osobní odpovědnost za své činy a kroky, které nás vlastním životem provází. V tomto kontextu považuji za naprosto neuvěřitelná například slova Antonia Tajani, místopředsedy Evropské komise a komisaře pro průmysl a podnikání, která pronesl při setkání evropských ministrů na konferenci o cestovním ruchu konané 15. dubna v Madridu: „Turistické cestování je dnes lidským právem. Způsob, jakým trávíme dovolenou, je impozantním ukazatelem kvality našeho života.“ Na zajištění tohoto „lidského práva“ pak navrhuje Evropské unii vynaložit každoročně stovky milionů eur z unijního rozpočtu. Aby v tom ale Unie nebyla tentokrát sama, dovoluji si připomenout také názor českých soudců Ústavního soudu České republiky, Františka Duchoně a Elišky Wagnerové, kteří zastávají názor, že mezi práva na soukromý život (tedy součást lidských práv) patří i kabelová televize a připojení k internetu (více zde).

Ustanovování jakýchkoli úřadů a institucí, které mají za cíl obhajovat a řešit výše uvedená „lidská práva“, považuji za znevažování významu a váhy Ústavy i zákonů České republiky. To jsou nástroje, které zajišťují stejné podmínky pro všechny bez rozdílu. Za lidskoprávní agendu se velmi zdařile většinou schovávají jen ti, kteří nechtějí a odmítají přijmout odpovědnost za svůj život a rádi by ji delegovali na jiné. Paradoxně jim umožněním takového přístupu a jejich podporou ze státní kasy jen prohlubujeme jejich vlastní neschopnost a posilujeme v nich vědomí, že se o ně někdo prostě postarat musí, protože oni na to přece mají „nárok“.

Česká republika by měla veškeré podobné aktivity okamžitě ukončit. Každý rok na sebe totiž jen nabalují umělou potřebu dalších a dalších peněz od těch, kteří se rozhodli nést plnou odpovědnost za svůj život a své vlastní kroky. Existenci „lidskoprávní agendy“ považuji za jednu z nejnespravedlivějších věcí, která v současné společnosti existuje. Je základem nových problémů, které nás při jejím nezrušení ještě čekají. Jedinými výsledky její existence je státní buzerace a stanovení povinnost strpět ji pro ty, kteří její existenci platí, vytváření nových neschopných a totální devalvace významu pojmů, jakými jsou „právo“, „nárok“ a „povinnost“.

Autor je zakládající člen Strany svobodných občanů

Převzato z FrantisekMatejka.cz se souhlasem autora