Páteční zácpa už ve středu, a to od oběda. Mobilní telefony, které nikdo nezvedá anebo jsou rovnou vypnuté. A elektronická pošta, na kterou chodí okamžitě odpovědi, ovšem s větičkou v předmětu: „Automatická odpověď v nepřítomnosti.“ Vítejte v české specialitě raného kapitalismu (a zřejmě i všech předešlých režimů), takzvaném superdlouhém víkendu.

Je to denervující, protože půlka institucí nefunguje. Národ se rozdělí na dvě poloviny. Jedna je na chatě nebo doma, zatímco ta druhá sice sedí u stolu, ale je naštvaná, protože se normálně pracovat nedá.

Nemůžete se na nic spolehnout a udělat běžný pracovní či úřední úkon je jako hrát ruletu. Možná to vyjde, spíš ale ne. Cizincům to nevysvětlíte, anebo jen hodně těžko. Ale když některý z celkem početných českých svátků vyjde doprostřed týdne (tedy na úterý až čtvrtek), tak to přesně tak vypadá v té kratší části do víkendu. Ale tak trochu za houby stojí vlastně celý týden. Snad nepatrně přeháním, ale opravdu ne zas tak moc. Je to nesmyslné aranžmá.

Takzvané státní svátky jsou v drtivé většině eldorádem pro politiky s věnci nebo extremisty. Zbytek národa je někde v přírodě, na nákupech nebo v posteli. Není nejmenší důvod slavit výročí Husova upálení, osvobození nebo založení státu (který nota bene neexistuje) přesně ve dny, kdy se tak stalo.

Mnohem výhodnější – pro zaměstnance i zaměstnavatele, vlastně pro všechny – by bylo „přimknout“ tyto svátky k nejbližšímu víkendu. Běžně se to dělá například v Americe nebo Británii, kdy se tyto volné dni nazývají Bank Mondays neboli bankovní pondělí. Britové se svým smyslem pro fair play navíc tohle pravidlo dělají ještě sladší: když sváteční den připadne na víkend, stejně je nejbližší pondělí volno.

Kdybych byl politik, zdálo by se mi logické takový zákon navrhnout a pak pro něj hlasovat. Je to přesně ten typ legislativní změny, kterou každý jen přivítá. Anebo ne? Nedá se vyloučit, že části společnosti tohle vyhovuje. Vždyť my opravdu žijeme v takové permanentní polodovolené: na půl plynu v téhle zemi fungujeme oba prázdninové měsíce i mezi Vánoci a koncem roku. A když k tomu připočteme týdny „zdevastované“ superdlouhými víkendy, zbývá na normální fungování vlastně málo.

Být pesimistou, pak napíšu, že tohle je jeden ze symptomů úpadku takzvané západní civilizace. Často se trápíme myšlenkami na to, jak je možné, že nás tak rychle dostihují a v mnohém i předbíhají země třetího světa, nejčastěji z Asie. Ale ve víkendové zácpě ve středu odpoledne na to nepřijdeme.

LN, 3.11.2010