Neklidné vody naší současné politické scény byly v posledních týdnech ještě více rozbouřeny případem střetu mezi policistou a demonstrantkou proti pochodu neonacistů. Diskuse je vedena o tom, zda ten incident byl či nebyl vyprovokován demonstrantkou z Úřadu vlády, kandidátkou v blížících se volbách do PSP, do jaké míry byl policistův zákrok nepřiměřený a jak tvrdě má být toto pochybení potrestáno. Je kladena otázka, zda je či není vhodné, aby se takových protestních akcí účastnily i děti? Přitom se však málokdo ptá, k čemu vlastně slouží aktivní protesty proti pochodu skupinky neonacistů a zda je vůbec rozumné se těchto protiakcí účastnit?

Každý přeci ví, že proti zlu, hloupým a špatným myšlenkám či aktivitám, je často nejlepší obranou jejich ignorování, chování se tak, jako kdyby neexistovaly. Tím, že s nimi bojujeme, tím že reagujeme, často šíření takové nákazy naopak můžeme spíše pomoci. Tuto poučku samozřejmě nelze absolutizovat. Jestliže se nám zlo staví do cesty, vážně ohrožuje to, co je dobré, nesmíme ho obcházet, ale musíme se mu postavit čelem.

Jsem přesvědčen, že v případě neonacismu platí první uvedená poučka. Neonacistické skupiny představují naštěstí okrajovou část naší společnosti. Ignorujme je, nedávejme zbytečně prostor pro šíření jejich zhoubných myšlenek, chovejme se jako když neexistují! Anarchisté a další, kdo protestují při jejich, bohužel legálních pochodech, naopak slouží jejich zájmům, když díky pravidelným potyčkám přivolávají pozornost médií. Přesně to je bohužel důsledek nedávného incidentu. Už dlouho žádný pochod neonacistů nezískal takovou publicitu a pověst policie, jejímž posláním je chránit pořádek a bezpečnost občanů, neutrpěla takový šrám.

Možná ne úplnou shodou okolností tato kauza téměř zcela zastínila paralelní protest proti jinému zlu – antikomunistickou demonstraci na Letenské pláni. Aktivní odpor proti tomuto „zlu“ je podle mého názoru v tomto případě zcela na místě. Naše společnost se totiž stále nedokázala vyrovnat se svou komunistickou minulostí. Nezreformovaná komunistická strana, která je přímou pokračovatelkou předrevoluční zločinecké organizace, získává stále větší podíl na moci a zůstává balvanem na noze naší mladé demokracie. Už sedmnáct let tento problém obcházíme a marně čekáme, zda se samovolně nevyřeší, snad propadem volební podpory KSČM?!

Potyčka mezi demonstrující kandidátkou a policií tak podle mého názoru posloužila nejen viditelnosti neonacistů, ale i české komunistické straně, když tím byla pozornost veřejnosti odvedena od první skutečně masové a ostře antikomunistické demonstrace. Ignorujme neonacisty, ale postavme se tváří v tvář stále živému problému komunistické minulosti naší země!

SNK ED