A šup s nimi do klepet, zaradovali se policajti, když si přečetli ve čtvrtek Lidovky. Nelze se jim divit. Oni zasáhnout museli, když se dočetli, že po světě běhá, považte, dvanáct zločinců s falešnými legitimacemi a už to bylo raz dva, lotrovská cháska byla, jak se hezky říká, zajištěna. Soudě podle fotky se to stalo v Praze před Kotvou. Tam naproti před kostelem svatého Josefa se prodávají drogy. Ti šikovní chlapíci, co je prodávají, mohli zažít leknutí, když jim instinkt napověděl, že se blíží zásah. Co se to děje? Jak to? Vždyť my máme být jen monitorováni! A pak ta úleva. No ovšem, ten, co se válí po dlažbě a na zádech mu sedí dva policajti v uniformě a jeden v civilu, je výtvarník, tak to je v pořádku.

Ale ono to v pořádku je. Umělecká skupina Ztohoven je zaměřená na zlobení a každý režim je na zlobení citlivý. Stupeň citlivosti našeho režimu je nekonečně jinde než jejich režimu před dvaceti lety. Kdyby se tenkrát David Brudňák alias Roman Týc pohyboval po Praze s falešnou občankou, neodbylo by se to zatčením a propuštěním, jak se to stalo jemu. On by v tom lochu zůstal a pustili by ho až za hodně dlouho. Eugena Brikciuse zašili za mnohem nevinnější happening, než je falšování občanek, stačilo chodit s bochníkem chleba a už to byla skutková podstata veřejného pobuřování či co. Týcova skupina Ztohoven prostě zlobí. Jednou to jsou vyměněné figurky v semaforu, podruhé atomový výbuch v televizi a falešný reliéf na Národní třídě, přímo tam, kde se kladou věnce a vedou vznešené řeči.

Tomu se říká kontroverzní umění. Když se podíváme kousek stranou, uvidíme postavu „kontroverzního umělce“ Davida Černého. Nikdy jsem nepochopil, proč se o něm takto mluví. Kontroverzní umělec? On je prostě umělec, tečka. Jeho molochózní protipól Milan Knížák také býval za mlada kontroverzní umělec a vida, nyní je to pouhý neškodný výtvarník a navíc hofrát. Jako by kontroverznost byla semínko nebo nějaký oříšek nebo žalud, ze kterého po čase vyroste nehybný dub. Takový je osud nejednoho revolucionáře. Davidovi Černému to, zdá se, nehrozí, přinejmenším zatím. Třeba by také zblbl, kdyby mu nabídli ministerstvo nebo rektorský talár či správu státní galerie. U lidí skupiny Ztohoven je to zcela nepředstavitelné. Možná by to byl dokonce i zajímavý experiment, svěřit jim ministerstvo kultury. Když to Klaus udělal Pavlu Tigridovi, zlobivý umělec a ještě zlobivější novinář navrhl ministerstvo zrušit. Co by z něho udělala skupina Ztohoven? Možná voliéru pro motýly, co já vím? I tohle je moc krotký návrh.

Abych se vyjádřil jednoznačně, ano, šťourat se v semaforech se nemá, co kdyby se někdo naboural. Vysílat vejbuch se nemá, co kdyby někoho klepla pepka. Ženit se na falešnou legitimaci se nemá, co kdyby... teď mě honem nic strašného nenapadlo, ale nemá se to. Ale nějak mi to vadí míň než milion jiných věcí, které se nemají a jsou. Kdyby se ten legitimační happening odehrál na jevišti, tleskal bych. To v novinách nejde, ševelit papírem. Prostě, nemá se to.

LN, 21.6.2010