Nedávné jmenování Jaroslava Palase hejtmanem Moravskoslezského kraje vyvolalo rozruch. Mimo jiné pro jeho někdejší aféry či pro jeho členství v KSČM, a to dokonce ještě v popřevratových časech. Levicové ideje jsou mi cizí, a proto mi jmenování nového hejtmana radost neudělalo.

Méně už sdělovací prostředky zaujala informace, že Palas je „vášnivým myslivcem“ (tato formulace se několikrát v médiích objevila) a šéfem České myslivecké jednoty. Odbočím nyní od nabízejícího se tématu vztahu levice a ochrany přírody. V době, kdy se enviromentalismus infiltruje i do pravicových politických konceptů, si také přiložím své polínko do ohně. Jako pravicový konzervativec tradice ctím. Mám však za to, že neexistuje přímá úměra mezi tradicí a etikou. Evropskou unii kritizovali zastánci lokálních rozhodovacích autonomií, že zakazuje Malťanům tradici lovu tažných ptáků. O konzervativním ideologovi Rogeru Scrutonovi napsal, pro změnu, ředitel Občanského institutu, že je nadšeným zastáncem britské tradice lovu lišky.

Tradice uznávám, přesouvání pravomocí do Bruselu nepodporuji a enviromentalistickou ideu přisuzování člověku vinu za oteplování, rovněž jednoznačně nesdílím. Nicméně jsem přesvědčen, že ochrana živých zvířat je nad tradice. Formulace „vášnivý“ či „nadšený“ myslivec, myslím, nepatří do dnešního slovníku. Obdobně nemělo patřit ani do slovníku předků. Početní regulace lesní zvěře budiž nutným zlem, „špinavou“ prací, kterou musí někdo vykonat, pokud lidstvo nenalezne etičtější řešení. Skutečnost, že společnost přiznává myslivcům jakýsi étos spojený s mysliveckými rituály, trofejemi či hody, však etická není. Je-li nutné škodnou zvěř regulovat, veďme o tom společenskou diskusi, která nebude v duchu apriorního nepřátelství k tradici, bude však primárně v duchu etiky.

A pokud jde o levici, zaráží bazírování na tradicionalismu ještě více. Dnes, v západní Evropě, běžná koalice sociálních demokratů a zelených by, pravda, v Palasově Moravskoslezském kraji, vypadala poněkud bizarně.

http://tombi21.blog.cz