Velmi mne zaujal článek v Respektu č. 31 zabývající se životem nepříliš veliké komunity muslimů v naší republice. Jde převážně o několik tisíc muslimů z mnoha muslimských zemí, kteří se v minulosti, často zcela náhodně ocitli v naší zemi. Postupem doby zjistili, že Česko je bezpečná, velmi tolerantní a k cizincům přátelská země. Proto se řada z nich rozhodla, že tady trvale zakotví a spojí svůj osud s osudem této země. Ještě před několika lety to fungovalo zcela bez chybičky a nikdo z většinového obyvatelstva vůbec neřešil určitou “jinakost” těchto lidí. Proč také? Vždyť se v převážné většině jednalo o aktivní, inteligentní, často vysoce kvalifikované pracovníky, kteří nejen že nezneužívali sociální dávky, ale většinou byli svojí prací přínosem pro tuto společnost.

A tato komunita najednou zjišťuje, že se jejich růžová perspektiva postupně začíná ztrácet. Na ulici se setkávají stále častěji s pubertálními rádoby hrdiny, kteří své hrdinství projevují hlavně napadáním a urážením muslimských žen se šátkem na hlavě. Ještě daleko horší je, že i slušná a tolerantní většinová společnost při pohledu na muslima od určité doby rychle zpozorní a původní přátelský, nebo alespoň neutrální postoj se postupem doby mění v ostražitost a značnou nedůvěru.

Nemyslím, že tento trend očividně se zhoršujících vztahů je způsoben vinou naší muslimské komunity. A bylo by rovněž velmi naivní to vysvětlovat tím, že v Česku z ničeho nic náhle začala vzrůstat xenofobie a islamofobie. Je to naopak. Myslím, že v Česku se zatím nezměnili ani Češi, ani muslimové. To svět se změnil, a to značně k horšímu! Stále agresivnější islámský fundamentalismus stále rychleji rozkládá a ničí západní civilizaci v západoevropských zemích. A my na to nevěřícně koukáme zpoza našich zcela otevřených hranic!

Na rozdíl od našich značně naivních západních sousedů jsme v nedávné minulosti prošli dvěma tvrdými totalitami. Napřed šesti let vražedné nacistické totality a poté čtyřicet let původně rovněž vražedné a poté pouze stupidní totality komunistické. To byla dostatečně dlouhá doba, abychom si vypěstovali velmi citlivý čich na jakýkoli náznak totalitního chování. Také jsme se naučili, že člověk v totalitě je naprosto bezmocným rukojmím totalitní moci, která může sebemenší projev jakéhokoli nesouhlasu velmi tvrdě trestat.

Muslimská komunita v Česku o sobě tvrdí, že je umírněná, mírumilovná a že v žádném případě nejsou teroristé. Myslím, že jim to všichni upřímně věří. Problémem není naše muslimská komunita, problémem je islám jako krutá a středověká ideologie, která prokazuje všechny známky drsné totality. Žádný, i ten nejumírněnější muslim kdekoli na světě není svobodným člověkem. Je bezmocným rukojmím totalitní ideologie, která ve formě šaríi visí jako Damoklův meč nad jeho osudem.

Češi nejsou zaostalí, jak se domnívá paní Nur, protože málo cestují a nejsou zvyklí na rozličnost, která je v okolních zemích běžná. Je to právě naopak. Jak jsem již poznamenal, máme dokonale vyvinutý čich na všechny totalitní praktiky a dokážeme citlivě posoudit, která “rozličnost” je přínosem, nebo alespoň neškodná, a která může být zárodkem nové, hrůzné totality. Myslím, že rychlý rozvoj no-go zón v západní Evropě je pro nás velkým varováním.

Přemýšlel jsem dlouho, jaké řešení se našim muslimům nabízí k vyřešení jejich stále se zhoršující situace. A musím přiznat, že žádné pozitivní řešení nevidím

Jaké mají možnosti?

1) Nedělat nic. Smířit se s tím, že situace se bude pomalu, ale stále zhoršovat. Agresivní bojůvky budou stále drzejší a většinové obyvatelstvo bude stále více šetřit svojí důvěrou a tolerancí. Jejich příjemný životní prostor se bude postupně zužovat a nakonec se stanou cizorodým tělesem ve společnosti a zůstanou osamoceni uprostřed nepřejícího a možná až nepřátelského davu.

2) Odstěhovat se do jiné země. Otázkou je kam. Do některé vyspělé západoevropské země? Nejsem si jistý, s jakou důvěrou a tolerancí bude ochotno původní obyvatelstvo mezi sebe přijmout dalšího islámského uprchlíka. Asi by to bylo jako z deště pod okap. A usadit se v některé no-go zóně, nebo dokonce ve své rodné zemi? To by asi většina našich muslimů považovala za svoji životní prohru! Vždyť v minulosti před podobným režimem a životem utíkala k nám.

3) Vyhodnotit si, že náboženství, kterému od malička věřili, je neodělitelně spojeno se zločineckou a středověkou ideologií, a vyvodit z toho důsledky. Konvertovat ke křesťanství, nebo zůstat ateistou. Přátelé by to určitě přivítali a širší veřejnost by je určitě po krátkém váhání přijala mezi sebe. Stejně jako svého času desetitisíce Vietnamců a desetitisíce Ukrajinců. Bohužel, tato logická volba je současně pro každého muslima smrtelně nebezpečná. Jakákoli konverze od islámu se podle zákonů šaría trestá smrtí, a proto se každý muslim kdekoli na světě stává doživotním psancem a nevolníkem bigotní a středověké ideologie.

Vůbec si netroufám posuzovat, které řešení by bylo nejlepší. To si asi bude muset každý český muslim zvážit dle svého svědomí. Nám ostatním nezbývá než čekat, jak se situace vyvine. A to nejen u nás, ale zejména na evropské úrovni. Dříve nebo později se bude muset situace vyřešit, a to i za cenu “lámání chleba”. Jak dlouho to bude trvat a jak tvrdé bude ono “lámání chleba”, bude záviset nejen na zvyšující se agresivitě islamistů, ale zejména na tom, jak dlouho ještě bude trvat západoevropskému obyvatelstvu, než se probudí ze svého růžového multikulturního snu, a hlavně na tom, jak dlouho bude trvat, než se podaří odstranit současné “Daladiery” a “Chamberlainy“ z čela EU a nahradit je nějakým soudobým “Churchilem”.