Vzhledem k tomu, že požití alkoholu s vysokým obsahem metanolu již stálo život více jak dvaceti lidí, konzumentů, již zdaleka nejde o "aféru" v běžném slova smyslu. I tady jde sice o peníze, a pravděpodobně nijak malé, nicméně zatímco ostatní aféry propírané médii se týkají výlučně krádeží finančních prostředků z veřejných zdrojů bez tragických následků na fyzickém zdraví, v případě pančování nelegálně vyráběného alkoholu metanolem jde v současné chvíli hlavně o zdraví.

Kritika prezidenta Václava Klause na vládou vyhlášenou prohibici je pochopitelná pouze tak, že se Klaus se současnou vládou zcela názorově rozešel. Pokud prezident v souvislosti s kritikou prohibice současně hovoří o selhání kontrolní role státu, je nutné se na druhou stranu ptát, zda stát a jeho kontrolní mechanismy skutečně mohl probíhající metanolové pohromě zabránit. Velmi často se hovoří o tom, že příčinou nelegální výroby lihu jsou vysoké ceny (spotřební daně) na legální alkohol a že snížením ceny legálního alkoholu by bylo opatřením "správným směrem". To však je velmi omezený ekonomický pohled na celou záležitost. Stojí za velmi hluboké zamyšlení názor odborníků na alkoholovou závislost (viz). Ti sice prohibici na tvrdý alkohol také kritizují, nicméně zejména z pohledu toho, co přijde po zákazu. Ve výše zmíněném rozhovoru s primářem Petrem Popovem od Apolináře je podstatná statistika, která s normálním alkoholem (etanolem) spojuje ročně asi 400 případů předávkování s následnou smrtí. Linka, kterou popisuje odborník, je založena na vztahu mezi vznikem alkoholové závislosti v zásadě z legálního alkoholu, což obdobně jako v případě nelegálních drog vede k rozvoji černého trhu s alkoholem, který závislý potřebuje a na který už nemá dostatek finančních prostředků co se "kvalitního pití" týče. A kromě toho, protože jak primář Popov uvádí, neexistují žádné přesné statistiky, zdá se, že tvrdý alkohol je asi u 50 % závislosti, zbytek jsou pivo a víno.

Závěry jsou potom poměrně překvapivé. Alkohol je podle odborníků na závislosti stále ještě i v případě legálního prodeje "příliš levný" a je u počátku více méně všech alkoholových závislostí. Teprve u alkoholiků s rozvinutou nemocí, kteří jsou již většinou ve výrazných finančních problémech, nastává posun ke konzumaci nelegálního, tj. v uvozovkách levného alkoholu. Pak, v souvislosti s Klausovou kritikou "selhání státu" je nutné položit si základní otázku. Je stát povinen pečovat o zdraví svých občanů tím, že zásadním způsobem ztíží konzumaci dosud legálních drog? Současnou situaci lze bez nadsázky přirovnat k tomu, když se do distribuce dostane nelegální droga (např. pervitin) "zředěná" látkou, která pak konzumenty drog otráví.

Na výše položenou otázku proto odpovídám jednoznačně. Stát nemá prostředky k tomu, aby takový typ distribuce alkoholu mohl stoprocentně vyloučit. Nemá tyto prostředky ani u nelegálních drog, pouze může s větším či menším úspěchem bojovat s kriminalitou na tuto výrobu napojenou, rozbíjet síť nelegálních dodavatelů apod. V případě alkoholu i cigaret jako legálně povolených drog nelze postupovat tak, že se "trh nasytí" legálním zbožím a bude po černém trhu. Vyšší dostupnost legálních drog způsobí jen to, že se rozšíří okruh závislých konzumentů. Ano, jsou státy, které mají benevolentnější zákony, co se drog týče, ani ty však problém nevyřešily. Je potom dobré si poctivě položit i otázku, zda je tento problém stoprocentně řešitelný a i zde je nutné poctivě odpovědět, že není. Hlavní úkol je tak stále v prevenci zejména mezi mladými lidmi. Tam má smysl napřít více úsilí.