Socialisticko-komunistická kobyla dodělává, ale kope kolem sebe. Stačí si přečíst výroky Paroubka či Zaorálka z posledních dnů, stačí si všimnout způsobu, jakým Paroubek odpovídá novinářům. Už jen Zaorálek jakousi obstrukční směšností udrží Parobka a jeho „Plocosuitu“ pár dní u moci, aby podle návodu generála StB Lorence zametali, skartovali a likvidovali. Nic moc to nepomůže.

Paroubek se spoléhá, že nově zvolení poslanci ČSSD budou stejně jako on neochvějně stát za komunistickou koalicí, ke které již v minulém volebním období zavelel. Inu je to možné. To by mohlo znamenat při pádu Topolánkovy vlády i brzké předčasné volby, které si však občané v drtivé většině nepřejí. Jak asi takové snažení ČSSD ve vynucených předčasných volbách voliči ocení? Předčasné volby si ale nepřejí ani nově zvolení poslanci. Přece jim voliči vyslovili důvěru na čtyři roky, nikoliv na pár týdnů. A buďme spravedliví: dostat se do parlamentu není jednoduchá cesta a žádné předčasné volby nejsou zárukou, že se mnozí z nováčků v poslaneckých lavicích opět objeví. Takové uvažování je možné nazvat vypočítavostí, „pragmatismem", ale také je možné na ně pohlížet jako na projev odpovědnosti a svědomí. Poslanci ČSSD kandidovali s unesením své strany, že vládu s komunisty dělat nebudou. Není tedy žádného důvodu hlasovat tak, aby právě taková vláda vznikla. Jejich odklon od Paroubkem vytyčené cesty by tak byl v souladu s programem ČSSD, usneseními jejich sjezdu, ale i s programem obvyklým v demokratické společnosti.

Dojde-li k selhání jednání, dojde-li k nechtěným předčasným volbám (a v politice je všechno možné), potom musí zvážit demokratické strany, jak se k těmto volbám postavit. Zda opětně roztříštěně či zda v společné dohodě proti neokomunistickému nebezpečí a jeho pohromě. Volby v roce 1990 byly referendem mezi demokracií a pokračováním bilakovsko-jakešovského paroubkismu. Předčasné volby, pokud by k nim došlo, by byly opět spíše takovým referendem než volbami v demokratické společnosti. Referendem obtížným, uvážíme-li statisíce dávkařů, kterým Paroubek zajišťuje bezpracný život na úkor ostatních občanů. Referendem náročným, neboť mafie ovládá i televizní média, jak bylo vidět po úterní demonstraci na Václavském náměstí. Referendem zlomovým, pokud si demokratické strany nevezmou poučení z voleb v Německu v roce 1933 a nesjednotí se. Referendem v případě porážky demokracie nebezpečným všem pracovitým, podnikavým a vzdělaným lidem, kteří by se museli snažit najít nový život v zemích, kde neplatí komunistický eurozatykač.

Lukašenkova chátra ukazuje precedens, že v Evropě se na nás všechny české občany Evropská unie zvysoka vykašle. Občanská válka v Jugoslávii přinesla poučení, že multikulturní svět je hodně vzdálená budoucnost, protože v jugoslávské válce se vraždili lidé stejné pleti, skoro stejného jazyka a až na pár výjimek i stejného náboženství. Evropská unie jen nečinně přihlížela. Bude stejně tupě přihlížet i Paroubkovu řádění. Nic na tom nezmění falešní proroci typu Havla a dalších všenárodních a všeobjímajících fantastů. Česká republika má záchvat komunistické kocoviny a je tedy otázkou, zda vystřízliví, nebo zda z ní bude všeničící opilec, jak tomu bylo čtyřicet poválečných let. Proto je nutné podpořit koaliční vládu všemi demokratickými prostředky. Třeba i demonstracemi, jako byla ta poslední na Václavském náměstí. Byla totiž jistým způsobem přelomová. Byla to první demonstrace od roku 1989, která byla PROTI konkrétnímu politikovi. PROTI Jiřímu Paroubkovi. Jako účastník potvrzuji, že to bylo více než správné.