Zákonem č. 379/2005 Sb. byl s platností od 1. ledna 2006 vyhlášen opětovně boj proti kuřákům. Kouřit se nesmí na zastávkách, ve školách, ve veřejných institucích a bůhví kde ještě jinde. Zákon je paskvilem a kým bylo přehlasováno vrácení ze Senátu si lze jednak domyslet, jednak dočíst na webových stránkách. Žádné překvapení nás samozřejmě nečeká.

Shodneme se asi všichni na tom, že kouření je převážně nezdravé a většinou zdraví škodlivé. Stejně tak se zřejmě shodneme, že je dobré a tedy žádoucí chránit nekuřáky před většinou bezohlednými nekuřáky.

Otázkou však je, kde končí ochrana zdraví nekuřáků a kde tedy začíná hon na kuřáky, kteří nikoho neohrožují kromě sebe a ničí si jen své vlastní zdraví. Tím pádem umírají dříve a šetří náklady na důchody a zdravotní péči, a to přesto, že jejich přínos do státního rozpočtu není zanedbatelný.

Souhlasím s tvrzením, že každý „-ismus“ je škodlivý a že stejným škůdcem je i ten, kdo jej prosazuje, takže takový antinikotinismus, dělící společnost zcela nesmyslně a netolerantně (klasická to vlastnost –ismů) na dva tábory, je v demokracii v podstatě hnutím, které diskriminuje jednu skupinu obyvatelstva a měl by být odsouzen nejen morálně. Argumenty antinikotinistických teroristů jsou poplatné cíli a ne vždy odpovídají skutečnosti. Vždy však platí jen do míry ochrany nekuřáků.

Mnozí z nás pamatují různé „boje proti“ před rokem 1989, které vždy měly jediný cíl: odvést pozornost od závažných problémů k něčemu úplně jinému. Vybavuje se mi heslo „Ani zrno – nazdar!“ Nebo to snad bylo „Ani zrno nazmar“? Pak různá opatření strany a vlády proti různým toxikomániím, která dnes zřejmě někteří jinak neviditelní poslanci opisují a vydávají za svůj přínos demokracii a zdraví národa.

Zkušenosti s různými zákazy ostatně ukazují, že nikdy nic nevyřešily, ať už to byla prohibice, suchý zákon nebo jiné zákazy. Často je výsledkem naprostý opak, než jaký autoři těchto „bojů proti“ propagovali (zda také zamýšleli – toť otázkou).

Předpokládám, že v dalších letech zejména u mládeže dojde ke zvýšenému počtu kuřáků, tajnému kouření na záchodech a jiných skrytých místech v různých školách a institucích a v důsledku toho také ke zvýšenému počtu požárů. Rád bych se mýlil.

Jsem pro ochranu nekuřáků, ale nechápu, proč

> by nemohl kouřit kuřák, který je ve své místnosti sám nebo s jinými kuřáky,

> by nemohla existovat výhradně kuřácká hospoda,

> by se navrhovatelé podobných ideologických zákonů měli volit do parlamentu.

Závěrem jen poznámku o schizofrenii státu, který vybírá - v poměru na výrobní ceny - velmi vysoké daně z výroby a prodeje tabákových výrobků a vzápětí vyhlašuje boj proti daňovým poplatníkům, kteří mu umožňují utrácet peníze, které získal právě od konzumentů této sféry.

Proč není tedy zákonem zakázána výroba, dovoz a prodej tabákových výrobků ?

Inu, odpověď je velmi jednoduchá, vždyť jde nakonec jen a jen o peníze…