Nešlo se nerozloučit s jarním turné pouličních, levicových a odborových cirkusů a varieté jinak, než návštěvou slibované okupace ministerstva financí, kterou mělo být završeno období nátlakových akcí na českou vládu.

Tentokrát v takřka komorní atmosféře. Minulostí jsou davy tisíců anonymních tváří, stokrát převařovaný a ředěný předvolební levicový gulášek už asi ztratil šmrnc, a tak se na finální akci sešly odhadem tak dvě, možná tři stovky podivných individuí. Většina už se zřejmě znala, vítali se vzájemně potřásáním rukou, mávalo se, když Zavadil v roli Krysaře za sebou přivedl pár desítek křiklounů. Nezasvěcenému turistovi by to mohlo připadat jako sraz klubu přátel dobré pohody.

Rytmus celému vystoupení udávali mládežníci rekrutující se z řad mladých komunistů a sociálních demokratů, obzvláště mladý komsomolec Májíček se ve své stylizaci do svazáka v modré košili dobře vyjímal.

Svazák a komsomolec Májíček

Součástí mělo být jakési veselé divadelní představení, podle řecké vlajky, kterou jedna z přítomných dam mávala, soudím, že šlo o živý obraz na téma "Řecko - náš vzor aneb Správný Čech i Řek v zimě nepracuje a v létě chlastá" jako takové zobrazení ráje, ke kterému mají demonstrace vedené odbory a levicovými iniciativami směřovat. Bohužel jsme od divadelního představení byli natolik vzdáleni, že nevím, jestli šlo o tohle nebo byla řecká vlajka jen kulisou jiné vykutálené taškařice.

Sen levicových demonstrantů?

Snad to bylo dáno tím, že byla účast tak nepočetná, že i běžně davem umrtvená soudnost demonstrantů tentokrát zafungovala, a tak alespoň naším směrem nepadaly žádné nadávky a ani transparenty nedoznaly újmy. Jen pán, natáčející si nás na kameru, kterou najednou zaklapl a s výkřikem "ale fuj, to jsou pravičáci!" odkráčel fofrem zpět mezi přítomné, dal najevo trochu emocí. Ovšem o to víc se dával důraz na demagogické a idiotské argumenty.

Kupříkladu jsme se dozvěděli, že do listopadu 89 náš stát prosperoval, hospodářsky jsme byli na výši jako nikdy předtím ani potom, že za vlád sociální demokracie byl takřka vyrovnaný státní rozpočet, který pohnojil až Kalousek, že kdo nejde s demonstranty a podporuje vládu, je zločinec, že nikdy nikdo z demonstrantů přece nemohl být vulgární a vyhrožovat kandelábrem, protože to jsou lidé přemýšliví, kterým jde o budoucnost země, že nás pět, kteří jsme tam přišli podpořit vládu, jsme nevzdělaní hlupáci, když nevíme, že Kalouskův režim zabil víc lidí než komunisti.

Smeknout musím opět před vystoupením pana ministra Kalouska, který si šel pokecat s demonstranty. A ačkoliv vůči nám protentokrát žádné sprostoty nepadaly, on si srážku s lůzou užil do sytosti. Jeho slova "Jaroslav Zavadil přivedl pouze skupinu zbabělců, žádný skutečný chlap tam nebyl" nelze než potvrdit. Účastníci na začátku hýkali nadšením nad letáčky s nápisem "WANTED" a fotkou pana ministra, u kterého evidentně netušili, co to znamená a znají to jen z westernových filmů, ale jakmile se objevil, spustili zběsilý ryk a nenechali ho pořádně promluvit. Přiznám se, že nechápu důvod. Konečně mají šanci se ho osobně zeptat a prodiskutovat s ním to, proč tam jsou, ale asi tam o diskusi opravdu nejde.

Při své druhé cestě mezi demonstranty se dal do řeči s velmi blahobytnou dámou, která zaujala už minule před Strakovou akademií svými psy a vystupováním hodným vysloužilé umělkyně cirkusu Berousek. Dávat na odiv svou bídu pomocí smečky psů v neslušivých džínových oblečcích, kteří potřebují uprostřed demonstrace napapkat značkového masíčka z konzervy, je něco, co jen tak z paměti nevymizí. K mému velkému smutku jsem neviděl její snahu vrazit panu Kalouskovi pár facek, zato její nadávky na policisty, že tam má psy a že jí je ušlapou, proslunilo odpoledne. Asi je marné přemýšlet o tom, co člověka vede si s sebou do davu vzít smečku ratlíků a pak být překvapen, že na ně někdo může šlápnout.

Závěrečné přátelské pokynutí ministra Kalouska davu bylo takovou hodně příjemnou tečkou.

Když už jsem nakousl bídu, nemůžu nevzpomenout pána, který vystupoval jako taková odlehčená verze soudruha Kotrby. Na začátku diskuse nám oznámil, že má jistě víc titulů než my všichni a že má kvalitnější vzdělání, sdělil nám své přesvědčení, že byl Kalousek ožralej jak prase a hlavně že všichni tam přítomní žijí v nepředstavitelné bídě. Nedalo mi, rozhlédl jsem se po té bídě a musím říct, že s mnohými bych se rád o jejich bídu podělil. Sám pán měl v kapsičce ledabyle zastrčený dotykový telefon, mnozí si dění natáčeli na kamery, jiní se tam veselili ve značkových tričkách nebo botách, mnoho z nich telefonovalo nebo si to tam celé fotili na své dotykáče... opravdu si pod pojmem bída představuju asi něco jiného A když jsem se pána zeptal, kde že vidí kolem sebe bídu, odpověděl, že všechno mají na dluh a to že je právě ta bída.

Nechám už na laskavém uvážení čtenáře, aby si domyslel, jestli náhodou jedním z hlavních důvodů současných demonstrací není to, že si lidé opravdu zvykli žít nad poměry a ve chvíli, kdy se jim sáhne na jejich nadstandard, řvou, místo aby sami hledali, kde třeba ušetřit.

Tak nějak jsem tušil, že čtvrtek proběhne v hodně odlehčeném duchu, proto jsem si s sebou vzal svou nejoblíbenější dýmku a krabičku správně uleželé latakie. A musím říct, že tváří v tvář hlouposti a demagogii, kdy nikomu z nás pěti nedalo moc práce se cítit morálním vítězem všech diskusí, ta dýmka chutnala dvojnásob.

Na závěr jedna osobní vsuvka. Pro mě, naprosto normálního člověka, co občas rád vyplodí něco na blog, bylo překvapením, že si popisy odborových demonstrací našly poměrně početné čtenářstvo na blogu iDnesu, Neviditelném psovi a ePortálu. Proto bych rád ještě jednou, tentokrát takhle hromadně, poděkoval za milé e-maily a vzkazy na facebooku. Je dobré vědět, že zdaleka ne celý národ kypí slepou nenávistí naočkovanou odborovými bafuňáři, podivnými alternativci, kteří by si rádi taky uloupli něco z kariéry v politice, a hlavně bolševickými a sociálně-demokratickými politiky. Což platí i pro ty, kteří dokázali slušně a inteligentně vyjádřit i rozdíl mezi mým a jejich chápáním současného stavu. A obzvlášť rád jsem tomu, že se díky několika zdejším blogerům dala dohromady stále se rozrůstající skupina odpůrců vlády ulice, která si založila občanské sdružení ProtiAlt.

(fotografie: Jiří Fučíkovský)