Víte, co nejvíc vadí většině členů všech těch našich mediálních rad, co jich jen máme? Když se o nich mluví. Byli zvyklí, že si v poklidu zašli jednou za čtrnáct dní pokecat na zasedání a mohli se u toho ještě naparovat, jak jsou důležití, a zároveň jim na účtu měsíc co měsíc přibylo nějakých třicet až padesát litrů, v případě členů Rady pro vysílání ještě mnohem, mnohem víc.

A teď jim tam najednou poslanci navolili několik kazisvětů, kteří jejich klid narušují. No představte si tu drzost. Tihle kazisvěti a narušitelé kruhů dokonce o mediální problematice píší a upozorňují na problémy a nešvary našeho mediálního světa, ba dokonce nežádají kolegy z příslušné rady předem o souhlas, natož aby si své myšlenky a sdělení nechali kolektivně odhlasovat.

Vadim Petrov a Ladislav Jakl zlobí v Radě pro vysílání, Tomáš Kňourek v Radě Českého rozhlasu, Petr Žantovský v Radě České tiskové kanceláře a teď dokonce hrozí, že by snad Xaver Veselý mohl usednout v Radě České televize.

Taková nezodpovědnost! Však už se hledají protiopatření. Zcela jistě není náhodou, že v několika mediálních radách chtějí tamní líní kapři aktuálně zavést etické kodexy. Etické kodexy, co radní může a co ne. Jejich smysl je jediný. Zavřít upovídaným kolegům ústa.

Má to samozřejmě neochvějnou logiku. Neviditelní členové mediálních rad přece potřebují klid na práci. A ne, aby na sebe upozorňovali a někdo se pak nakonec ještě šťoural v tom, v jaké kvalitě svoji práci odvádějí a za co jim vlastně my, daňoví poplatníci, měsíc co měsíc posíláme na účet to příjemné kapesné.