Motto: „A když je třeba, tak i železem.“
T.G. Masaryk

Nevím, jak by si soudruh Petr Uhl opatřoval svůj chleba s máslem, tedy jakými kvalifikacemi se pyšní, kromě toho, že je bolševikem. V době okupačního režimu po roce 1968 si odseděl své, leč mám dojem, že hlavně proto, že se snažil dokázat, že je lepší komunista než ti okupační mocí k vládnutí dosazení. Co je to být komunistou? Vyznačuje se to hlavně tím, jako celý marx-leninismus, že se jeho hlasatelé zásadně nenechávají nikdy a nijak pomýlit jakousi realitou. Taktéž, arciť, respektováním demokratických mravů, k nimž patří zajisté taktéž respektování Ústavního soudu, co strážce ústavnosti.

Kabinetní ukázkou tohoto přístupu pak je Uhlovo na mou věru svěží dílko „Ústavní soud uznal třídní boj“ v Právu dne 25. března.

Kromě toho, že nemá rád doktorku Lastoveckou (snad proto, že je dcerou dlouholetého politického vězně) a taktéž Vladimíra Hučína, pak ono nedbání reality hledejme v tom, že jakýsi „třídní boj“ nebyl záležitostí našeho Ústavního soudu, ale byl vyhlášen, a to tak zvaný nesmiřitelný a neustále se zostřující, komunistickým režimem, který nás přivedl do sovětského poddanství, za účelem utužení tohoto poddanství a praktikoval ho jako občanskou válku proti zbytku populace.

Mašíni (o které se neopomenul otřít) stejně jako Hučín se prostě právě jen odmítli stát jeho bezbrannými oběťmi v duchu „mlčení jehňátek“. Na rozdíl od Chelčického opomenuli nastavit po udělené facce druhou tvář.

Považovat to za kriminální trestný čin (což soudruh Uhl v žonglování se slovy koná) případně opomenout, pak dosvědčuje právě jen ono nedbání reality. Samozřejmě, že každý odpůrce režimu musil být automaticky taktéž kriminálník, byly na to i směrnice. Tohle nám ctěný autor nedokázal pochytit ani v době své převýchovy v jeho napravovacích ústavech?

Pokud jde o vášnivý protest proti tomu, že fašismus rovná se komunismus; na mou věru, zná snad dotyčný jediný ze zločinů ze všech těch, které mají na svědomí fašisté (lépe nacisté) a nemají ho na svědomí komunisté?