Při pohledu na předvolební diskuse v dravém proudu si nelze nevšimnout, kolik prostoru dostávájí lídři extrémní levice zastoupené stranou KSČM. Je zřejmé, že pomyslný ráj na zemi, který slibovali, zůstal v mnoha našich spoluobčanech hluboce zakořeněn a nostalgie spjatá s předlistopadovým režimem nahrává falešným hráčům na politickém poli.

“Chceš-li poznat, co je dřina, kup si kolo ukrajina, chceš-li poznat, co je makačka, kup si kolo skládačka,“ byly známé ironické slogany. Je však zároveň ironií vývoje, že na těchto typech kol lze dodnes vidět jezdit určitou část populace v různých částech republiky, hlavní město nevyjímajíc. Tato část populace však také vykazuje nejvyšší stupeň sedřenosti a umakačenkování pro režim, který ve skutečnosti na životní sílu občanů v pozdějším věku nemyslel. V této souvislosti si vzpomínám na prastrýčka v Rakousku, který i ve svých 74 letech sjížděl alpské svahy na skibobu. Čilý a nesedřený. Možná lze takovou skutečnost částečně vysvětlit příslovečnou germánskou houževnatostí.

Nabízí se mně otázka, čím je způsobeno, že komunistické diktatuře podlehly více národy slovanské než národy anglosaské kultury. I dodnes se nezastíraně dovídáme z médií o přežívajících diktátorských režimech na východ od hranic Evropské unie. Brusel dal také najevo vlastním členům, že s komunistickou minulostí se jednotlivé země musí vypořádat samy. V konfrontaci s neustálou přítomností komunistů při tvorbě zákonů v naší zemi je potřebné usilovat o prosazení antikomunistického zákona po volbách. V Německu byli komunisté zakázáni již v roce 1955. Zářný příklad vypořádání se s působením extrémních stran. Nejdříve řádná denacifikace následována v desetiletém horizontu řádnou debolševizací i se symboly. A přitom jsou naši západní sousedé současně příkladem politické kultury.

Vypořádání se s extremismem vždy přináší chutné plody. Obě nejzhoubnější ideologie 20. století mají kořeny v germánském národě, ale také v jeho odplevelení od nich. Výsledkem je mocný evropský stát podílející se značnou měrou na dalším utváření politického stylu unie. V roce 2009 má EU předsedat Česká republika. Do té doby mají strany, které vzejdou jako vládnoucí z letošních voleb, reálnou možnost přijmout antikomunistický zákon, a tím teprve zahájit debolševizaci skrytého extremismu, který už občany jednou obelhal a nastavil scestnou vizi. Ukázalo se, že „ sametové“ vypořádání bylo nedůsledné a nedostatečné. A nedůslednost se vždy časem projeví! Proto je dobře, že poslanci za ODS a KDU-ČSL mají v této otázce shodný postoj a že si uvědomují závažnost politických rozhodnutí, které na ně teprve čekají a které by měly směřovat k vypořádání se s komunistickou minulostí především na půdě parlamentní.

Je reálný fakt, že za poslední rok bylo zveřejněno mnoho dokumentů v médiích a uspořádáno dostatečné množství přednášek na školách, radnicích či jiných zkulturňovacích zařízeních ještě se stále autentickými svědectvími terorizovaných spoluobčanů. Komu není lhostejný vývoj pro budoucí generace, bude i vlastním připomínat zhoubnou ideologii zaštítěnou zločineckou organizací, která se provinila především ukradením lidských životů. Komu není lhostejný lidský život, bude usilovat, aby se již nic tak protilidského nemohlo opakovat. Neboť okrást vlastního spoluobčana o přirozený vývoj v plnosti životních sil považuji za nejtěžší zločin proti lidským právům, pokojnému soužití a naplňování ideálů demokracie. A ta, jak se ukázalo a ukazuje, nemá s extremismem nic společného už proto, že zajišťuje svobodný prostor pro svobodné naplňování životních cílů, ideálů i snů pro různé věkové skupiny bez diktátu.