Může za nárůst obezity výrazný pokles kouření?

Dostojevskij napsal, že ztratí-li někdo víru v Boha, není to tak, že nevěří už ničemu, ale spíše tak, že věří čemukoliv. Cosi podobného lze říci o sofistikované západní společnosti, jež ztrácí víru v racionalitu. Vytěsnila tradičního Boha i ďábla, ale hledá si bohy i ďábly jiné. Jejím manažerům je fuk, zda lidé chodí do kostela a co kdo s kým dělá v ložnici, zato se soustředí na kult zdraví, stravy, čistoty a vytěsnění rizik. Do role ďábla obsazují skleníkové plyny, atom, konzumaci masa či tabák. A tlak logicky vyvolává protitlak.

Hledáte argument proti ostrakizaci kouření, proti jeho vytěsňování z veřejného života i života vůbec? Nehledejte ho ve věcech, jako je radost ze šlukování dýmu, a už vůbec ne v soukromém nároku. Uslyšíte, že svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého. A ohrožuje-li svobodu druhého kouření v hospodě, parku, na veřejné ulici, ba i v sousedním bytě, je zřejmé, že pro její ochranu je třeba zakázat kouření v hospodě, parku, na veřejné ulici, ba i v soukromém bytě. I za honů na čarodějnice hrozil ďábel tam, kde se to na pohled nezdálo.

Argumentem, který může mít aspoň nějakou šanci, je logicky jen argument zdravotní. Zhruba takto lze chápat i vykládat výzkum profesora (ekonoma) Charlese Bauma z univerzity v Tennessee. Nikdo nepopírá, že ve Spojených státech kouření za půlstoletí masivní kampaně (a zdražování) výrazně pokleslo a stalo se společensky odmítaným. Že počet kuřáků se snížil na třetinu. A že výrazně poklesla četnost neblahých zdravotních indikací (rakovina plic, kardiovaskulární choroby). Ale zároveň nelze popřít, že v USA nebezpečně narůstá jiná neblahá indikace – obezita (za poslední čtvrtstoletí na dvojnásobek). A jak zjistil profesor Baum, tento nárůst lze ze čtyř procent vysvětlit poklesem kouření.

Dejme tomu, že má profesor Baum pravdu. Že Američané skutečně ze čtyř procent tloustnou proto, že přestali kouřit (vedle důvodů, jako jsou ceny i složení potravin). Ale o čem to vypovídá? To jako že kdyby opět začali kouřit více, tak by jako společnost zhubli? Nebo že tam, kde tabák zakázali úplně (Bhútán, Islámský stát), jsou samí tlouštíci? Člověk se nemůže zbavit dojmu, že to vypovídá spíše o ztrátě smyslu pro racionalitu, uměřenost či osobní zodpovědnost. Prostě když společnost uvěří, že plošný ďábel vězí v tabáku, neodvažuje se takový názor vyvracet, ale spíše proti němu hledá jiného ďáblíka – teď ovšem vědecky podloženého.

LN, 13.8.2016