Koronavirus zasahuje do života společnosti zničujícím způsobem. Řešením má být očkování. Zatím se zdá, že vakcíny můžou problém vyřešit. Kéž by. Máme ale nějaký plán B pro případ, že s očkováním nastane problém?

Např. co když virus zmutuje tak, že provedená vakcinace bude k ničemu. Co když imunita po očkování vydrží jen relativně krátce a opakované, časté očkování se z nějakého důvodu ukáže jako problematické. Co když kolem ještě přijatelných nežádoucích účinků vypukne taková mediální hysterie, až bude problémem přesvědčit lidi k očkování (nežádoucí účinky má každý lék, tedy i každá vakcína - jde o to, aby nebyly moc závažné a časté ). Například nedávno proběhla medii zpráva o tom, že po jedné z vakcín na covid měly testované osoby pozitivní testy na HIV. Pokud by vakcinaci provázelo podobných zpráv víc, může to být problém. Co když se několik milionů lidí očkovat nechá a miliony dalších nenechají. A mezi těmi miliony neočkovaných se bude virus šířit tak silně, až to položí zdravotnictví na lopatky a přeplní mrazáky nepohřbenými těly. Nebo co když se naráz semele toto všecko dohromady, nebo se “vyvrbí“ ještě něco úplně nového? Zkrátka kde bereme jistotu, že černá labuť nezazpívá i během očkování?

Momentálně řešíme situaci plošnými opatřeními - lockdownem, kdy se omezí každý pohyb, který omezit jde. Takový přístup hodně stojí a hodně bolí. Pokud se bolestivé lockdowny budou opakovat, jen abychom se pak přes pár dní uvolnění dostali do dalšího lockdownu, lidi to nemusí vydržet a v sázce bude stabilita celé společnosti. Jaký by tedy mohl být alternativní postup v případě, že se spása v podobě vakcín nějak zadrhne?

Jedním z možných řešení je posílení naší schopnosti testování. Výstižněji spíše schopnosti „samo-rychlo-testování“. V ideálním případě to znamená mít k dispozici test, který je rychlý, jednoduchý, každému lehce dostupný, přesný a pokud možno levný. Tak, aby se každý mohl otestovat na covid sám, kdykoli potřebuje. Např. před vstupem do hospody by štamgast musel před panem hostinským olíznout, poplivat, nadýchat... na nějaký ten testovací papírek. Při negativním výsledku může štamgast dál a nemusí se nijak omezovat - žádné roušky, ani předčasná zavíračka. Při pozitivním výsledku žádná hospoda. Šupem domů a 14 dní nevystrkovat paty z dveří. A stejně tak na školách, na státní hranici atd. Pokud by se do restaurace (do baru, letadla, školy nebo státu) tlačil rebelant, co papírek olíznout nehodlá, nebo je dokonce pozitivní, a přesto se dál hrne do hospody místo do karantény, tak pan hospodský volá policii, resp. státní moc a nastupuje nekompromisní vynucení epidemiologických opatření. Jinými slovy jde o to, jak ze systému chronického plošného lockdownu pro všechny udělat systém krátkodobých lockdownů jen pro ty, kteří jsou zrovna prokazatelně infekční.

Alternativa, kterou jsem popsal, má jistě mnoho různých ALE a možná je scestná. Vytvořit takový systém samo-rychlo-testů samozřejmě nemusí být jednoduché, ani levné. Ale jeden den lockdownu stojí ČR víc, než veškeré dosavadní testování za celý rok! Každopádně se nabízí otázka: Co by v případě selhání vakcinace bylo lepší: zkusit vymyslet a realizovat nějaký plán B, nebo se “ulokdaunovat“? Letošní zkušenost, jak to dopadá, když není plán B, je poučná - na začátku pandemie se jelo v duchu předpokladu, že v Číně se cosi děje, ale k nám to beztak nedorazí. Pro případ, že by to k nám dorazilo, žádný plán nebyl. Pak to podle toho vypadalo - chyběly i ty nejzákladnější pomůcky jako např. roušky. A stejný příběh se opakuje vzápětí. Postup, který se zdál fungovat na jaře (jarní lockdown - „vítězství“ nad virem - následné letní uvolnění), na podzim fungovat přestal, plán B opět nebyl žádný a podle toho to opět vypadá.

Tento článek není o tom, co bychom měli dělat, ale co bychom měli promýšlet. Vždy bychom měli promýšlet „plány B“, což platí i pro záležitost očkování proti covidu. Je lepší je mít a nepotřebovat, než potřebovat a nemít, jak se o tom už rok bolestně přesvědčujeme. Tož tak.