SPOLEČNOST: Chrámy konzumu? Ne, děkuji
Tesco, Ahold, Lidl, Globus, Interspar a kdo ví, jak se všechny tyhle chrámy nákupů a konzumu jmenují. Obrovský výběr zboží. Zboží v akci. Parkoviště zdarma u obchodu. Vše na jednom místě a dětský koutek pro odložení dětí k tomu. O tom, že hypermarketům padly za oběť hektary volné krajiny, že radikálně vzrostla kamionová doprava a zátěž životního prostředí nikdo nepřemýšlí. Co je cílem hypermarketů? Zničit konkurenci menších prodejců a převzít jejich zákazníky. A daří se jim to, hypermarkety efektivně likvidují malé obchody a obchůdky. Ve Velké Británii zlikvidovali čtyři řetězce Asda, Sainsbury, Tesco a Safeway padesát tisíc prodejen. Jak asi vypadá statistika u nás v České republice? Ohromný problém mají nejen majitelé malých obchodů a obchůdků, které jsou často na pokraji bankrotu. A s nimi i místní výrobci potravin, kteří nemají odbyt. Hypermarkety dováží levnější potraviny kamiony či letadly z celého světa. A přirozeně tím vytěsňují z trhu domácí produkci potravin.
Ekonomové nám vysvětlí, že se hypermarkety chovají tržně, ve prospěch zákazníka. Jejich hlavním cílem je minimalizovat cenu potravin, a to je přeci v souladu se zájmy spotřebitele. Ne tak úplně. Hypermarkety ceny potravin neminimalizují, ale externalizují. Ke slevě zboží dochází na úkor větší devastace životního prostředí. Doprava potravin kamiony přes celou Evropu zatěžuje životní prostředí, ničí silnice, ruší lidi ze spánku a produkuje emise znečišťujících látek - včetně skleníkových plynů, které způsobují globální změny klimatu. Zeptejte se svého prodejce, kolik kilometrů urazí ta která položka zboží na cestě do hypermarketu? Negativní projevy nesmyslného transportu zboží z jednoho konce Evropy či světa na druhý nejsou započítány do ceny dopravy. Cenu levných potravin doplácíme všichni zhoršenou kvalitou života a výdaji na opravy silnic a opatření na ochranu životního prostředí.
Možná, že právě stojíme na křižovatce a aniž bychom si to uvědomovali, rozhodujeme svým chováním o tom, jak se bude v budoucnu vyvíjet kultura nakupování. Budeme také chodit na výlety po umělých cestičkách, mezi umělými skalami, umělými potoky a stromy pod střechami hypermarketů? Věřím, že ne.
Potenciální konzumerismus v naší společnosti byl po desetiletí zkušeností s prázdnými regály centrálně plánované ekonomiky mimořádný. Není divu, že doslova na zelené louce vyrůstaly nákupní haly, které brali zákazníci ztečí. Nejdramatičtěji proběhla tato éra postkomunistické společnosti v bývalé NDR. Ale ta doba je pryč. Skupina obyvatel, která se orientuje i na základě jiných informací než o ceně, se zvětšuje. Přibývá spotřebitelů, kteří při výběru zboží a výběru prodejce pracují i s jinými informacemi než cenou. Také s kvalitou a původem výrobků, které nakupuje.
Nákupem potravin ovlivňujeme životní prostředí více, než si uvědomujeme. Zkuste třeba příště vyhledat v obchodu vejce z chovu na podestýlce (od „veselých slepic“) namísto standartních vajec z klecových chovů. To je první krok na cestě k poznávání světa biopotravin. To není umělý svět, ale reálný, živý a zdravý svět. Stojí to za zkoušku.
(Publikováno ve zkrácené verzi v HN dne 24.11.2006, na Neviditelném psu uveřejněno s laskavým svolením redakce)
ekolog, předseda Strany zelených