Vrátili jsme se večer z procházky Prahou. Výstava fotografa Tarase Kusčinského k výročí jeho úmrtí před 30 lety, na Staroměstské radnici, byla krásná. Slunce svítilo, pro houfy turistů si nebylo v centru pomalu kam sednout na kávu, v kavárně v domě U Černé Matky Boží jsme si ji nemohli dát, něco tam natáčeli filmaři. Společně jsme si zanadávali na prodejce ruských ušanek se sovětskou hvězdou na čele, ale jinak bylo krásně.

Ovšem přeturistováno. Oni turisté, mluvící, jak jsem rozpoznal, španělsky, rusky, italsky, německy a anglicky a několika dalšími jazyky, které jsem nepoznal, naštěstí nečetli článek v příloze Víkendu Dnes. Kde známá pražská novinářka Pavlína Wolfová uveřejnila článek Komunismus, sex a KGB. S podtitulkem V očích turistů je Praha doupě podvodníků a kriminálníků. Což je tedy mimořádný blábol na úrovni slohové práce asi tak v šesté třídě základní školy. No, naštěstí to nečetla většina z téměř 22,7 milionů zahraničních návštěvníků, kteří loni navštívili Českou republiku. Ve srovnání s rokem 2011 vzrostl jejich počet o 1,2 milionu (o 6 %) a letos má vzrůst ještě víc.

Paní Wolfová to určitě ví nejlépe, co si myslí turisté v Praze. Ale o turisty nejde, že?! Jde o to nasrat čtenáře, kteří se do Prahy dostanou jednou za uherský měsíc. Ale nejdůležitější je, že je autorka nesmiřitelně kritická. A pak že si to přečtou ve svodkách ti různí "pachatelé dobra", co sledují zrakem ostřížím mravnost na celém světě.

Ti, jak známo, mají Českou republiku obzvlášť v oblibě. Ne že by nebylo co kritizovat. Ovšem dle těchhle výtečníků, co Prahu většinou v životě neviděli nebo ji navštívili nanejvýš na několik hodin, jsme například největší alkoholici na světě. Což vědecky zjistili podle počtu prodaných lahví. Kamarádi v Itálii a Španělsku se váleli smíchy, protože tahle parta nějak zapomněla spočítat, kolik vypijí v těchhle státech vína, které žádný krám nikdy nevidělo. A to už vůbec nemluvím o Rusku a jeho "samohonce" a rakiji na Balkáně a pití zvaném uzo v Řecku a mastika v Bulharsku, které si tam každý cti dbalý vesničan vyrábí sám.

Pátral jsem po tom, proč máme tak lehce špatnou pověst u lidí, kteří o nás nic nevědí, až mi to objasnil jeden úředník v Madridu. Sdělil mi, že se české pasy a doklady houfně padělají, protože on nikdo v Evropě, ale ani na světě moc neví, jak vypadá takový Čech. Pokud není černý jak bota, může se za Čecha vydávat prakticky kdokoli. A taky vydává.

Druhým zdrojem je proud samopomluv, které vyrábějí naše české "lidskoprávní" a jiné aktivistické organizace a houfy českých novinářů. Výsledkem je, že na mne ječel jistý Angličan kvůli "diskriminaci cikánských žáků v česku" (v Anglii se jim stále říká Gypsy anebo Tzigane). Když jsem mu sdělil, že u nás je 96 % Cikánů-Romů gramotných a chodí do škol, byl jsem označen za neuvěřitelného lháře. V Británii a ve Francii je většina skutečných Cikánů negramotných. Takže nemůže na světě existovat stát, kde by byli Cikáni gramotní - to přeci musí pochopit každý, že?! . Ostatně, pravil ten pán, všude ve vašich novinách se píše, jak u vás Cikány utlačujete. A bylo to!

Ovšem, alkoholismus a vzdělání Romů u nás, to je jen srandička. Večer jsem při televizních zprávách poněkud ztuhnul, když jsem se dozvěděl, že patříme k předním otrokářským státům na světě. Také Aktuálně.cz přinesly ihned zprávu, že "V Česku hrozí moderní otroctví. Horší je jen Balkán". V té exkluzivní zprávě, kterou pak opakovaly prakticky všechny rozhlasové stanice a všechny televizní programy, se praví, že: "Česká republika patří v Evropě mezi země nejvíce ohrožené moderním otroctvím. V rámci indexu otroctví sestaveného organizací na ochranu lidských práv Walk Free Foundation skončila Česká republika spolu s Maďarskem v rámci Evropy na třetím místě. Hůře na tom jsou pouze Albánie a Černá Hora."

Co provedli těm "inteligentům" z WFF Maďaři, nevím. Asi tam mají stejné místní pomlouvače vlastního národa jako u nás. Představte si, že jsem cizinec, který nic neví o Česku a přečte si: "Celkem je v Česku ohroženo moderním otroctvím téměř 38 tisíc obyvatel." A zjistí, že "WFF zahrnuje do definice moderního otroctví nucené práce, prodej nebo zneužívání dětí, dlužní otroctví či obchodování s lidmi. Index je dle WFF kombinací několika ukazatelů, jako poměru zotročené populace, počtu dětských sňatků a úrovně obchodování s lidmi." Podle té organizace žije v Česku v moderním otroctví 37 817 z celkového počtu 10,5 milionu obyvatel.

Zpráva se dostala do českých medií z The Prague Post z článku: "Česká republika je v Evropě třetí nejhorší otrokářský stát". Dle tohoto "media" prý je v Evropě Česká republika jednou z nejhůře postižených zemí moderním otroctvím, nucenou prací a jiným zneužíváním. Státy jako Srí Lanka, Kolumbie, Angola a Afghánistán mají dle tohoto media méně závažné problémy s otroctvím než Česká republika. Když ve WFF objevně zjišťují, že zahraniční dělníci u nás pracují více než osm hodin denně. No, kdyby mohli, většina z nich by pracovala co nejdéle. Protože z platu v ČR živí celé rodiny.

Když si přečtu zprávy našich některých lidskoprávních organizací a různých aktivistů, které posílají svým chlebodárcům v zahraničí, je to jasné. Ovšem proč se k tomu propůjčují i tzv. seriozní novináři, to přesahuje moje chápání. Snad že "peníze nesmrdí".

A tak už jen čekám, až se vynoří nějaká "organizace" zaštítěná velkými jmény jako ta WFF.Které prý kryje Hillary Clintonová, bývalý britský premiér Tony Blair či spoluzakladatel Microsoftu Bill Gates.

Pak se možná dozvíme, že jsme lidožrouti, třeba proto, že nabízíme "pečená kolena", "křehká stehýnka" a "mražené žaludky". Co je to proti tomu, že někde donedávna skutečně jedli lidi. U nás se to nabízí dneska a rovnou na jídelních lístcích! A je to! Tak jako před lety vyvolaly americké noviny šílenství tvrzením, že u nás chceme vykopat poslední židovský hřbitov v Praze. I přijížděly chasidské i jiné komise, zahraniční televize natáčely pořady o českých barbarech a já to dodnes slyším na cestách jako pravdu. Třeba když se mne na to ptal v Istanbulu profesor religionistiky.Proč jsme takovou památku jako Starý židovský hřbitov nechali zničit. Moje vysvětlení, že u nás jsou dodnes desítky a desítky židovských hřbitovů a synagog, nebral vážně. Díval se krajně podezíravě. Myslím, že mi nevěří ještě dneska.

Takže jakási organizace (prý na ochranu lidských práv) přirovnává zahraniční dělníky, kteří se k nám snaží dostat, k otrokům a nás, kteří jim nabízíme práci a peníze včetně zdravotního pojištění, k otrokářům. Kdyby to nebylo tak blbé a ubohé, tak by to bylo k smíchu. Je to ovšem spíše k pláči.