Padl rozsudek, který osvobodil učitelku Bednářovou, která byla před soudem za šíření desinformací ohledně války na Ukrajině.

Žáci její třídy natočili na mobilní telefon učitelčin proslov, v němž zpochybňuje ruskou agresi na Ukrajině s tím, že se v Kyjevě nic neděje (bylo to v době, kdy byli Rusové velmi blízko a kdy ho ostřelovali z velmi krátké vzdálenosti). Sdělila mnoho dalších výroků, které byly v přímém rozporu s očitými svědky, zpravodajskými záběry přímo z místa atd.

Není to poprvé a nejspíše ani naposledy, kdy se najde kdosi, kdo bude popírat zřejmou realitu. Kupříkladu i bývalý president České republiky Václav Klaus zpochybnil tlející mrtvoly na ulicích Irpině a Buči s tím, že může jít o herce. Podobných jedinců se jistojistě najde více, i u nás byly některé demonstrace, kde vlály ruské prapory a účastníci se polepili stejnými znaky jako ti, kteří ve válečné zóně zabíjejí děti, znásilňují ženy a kastrují muže. Není jasné, co je vede k těmto stanoviskům, nejde vždy o jedince slabé duchem.

V době ne tak dávné stála před soudem poslankyně za KSČ Marta Semelová, která rovněž relativizovala některé kroky, které se u nás děly v rámci „marx-leninské filosofie“, případně v rámci tzv. „třídního boje“. Schvalování justiční vraždy Milady Horákové, umučení Josefa Toufara či nadšené vítání ruských okupantů v roce 1968 byly jen některé její veřejné slovní projevy. I ona byla u soudu shledána v rámci platných zákonů jako nevinná. A to na rozdíl od dob dřívějších, kdy se za dob komunistických vlád zavíralo za podobné činy v opačném gardu zcela běžně. Stačilo se jen slovně vymezit vůči socialistickému zřízení a zpochybnit tzv. vedoucí úlohu KSČ a člověk šel do temnice bez pardonu.

Demokracie musí podobné projevy ustát. Pokud by tomu tak nebylo, nebylo by zásadního rozdílu mezi dobou minulou a jsoucí.

Osvobozující výrok soudu však neříká nic o morálním aspektu věci. A tady jsou obě zmíněné dámy na stejné úrovni. Nelze nikoho trestat za lásku k SSSR, Klementu Gottwaldovi a nyní k Vladimíru Putinovi. Lze však rovněž beztrestně těmito lidmi pohrdat a veřejně projevit své argumenty, proč tak činím. Mohu rovněž vystoupit s tím, že nechci, aby obě shodou okolností učitelky učily moje děti, pokud mi tento jejich přístup vadí. Tady nejde o přísnost pedagoga, jeho náročnost vůči studentům, ale situaci, kdy je žák v nerovném postavení vůči učiteli a je nucen poslouchat věci, které jsou v přímém rozporu s realitou. Jinými slovy, jsou nuceni poslouchat desinformace či lépe řečeno lži. Úlohou rodiče je v této situaci bránit své děti.

Paní Bednářová se odvolala vůči propuštění z práce. Nemohu předjímat, jak soud dopadne. Nicméně pokud by uspěla a musela by být přijata zpět na školu, ve které naposledy učila, neumím si představit, že znovu předstoupí před žáky. Věřím, že by rodiče dětí, které by případně učila, využili všech svých práv a - jen z morálních důvodů - by jí to nedovolili.

Psáno pro www.blogosfera.cz