21.10.2019 | Svátek má Brigita


ROZHOVOR: Jau, jau, jau

7.10.2009

Ve volbách v roce 2006 se do Směnovny dostala Strana zelených i díky tomu, že se Kateřina Jaques, později lidovou tvořivostí přejmenovaná na Kačku JauJau, pohádala s policajtem a on jí trochu namasíroval záda pendrekem. Teď se stalo něco podobného jedné pirátce z České pirátské strany. I když jsme oba členy téže strany, já jsem přece jen o pár desítek let starší, a mám věkem trochu korigované názory. Abych tedy přišel věci na kloub, pokusím se udělat rozhovor, intervivi ... intervuvu ... intervivárium, jak říkal pan Werich. Přestože nejsem od novin. Nikde!

Petr: Ahoj Olivie, my se vlastně osobně neznáme a i tento rozhovor probíhá elektronicky, na dálku. Vím, že není slušné se na to ženy ptát, ale kolik ti je let?

Olivie: V říjnu mi bude 24.

Petr: No, mně je přes 53, já bych ti mohl dělat tatínka určitě, možná i dědečka. No, to je jedno. Tak jak začít? Ty jsi squatterka?

Olivie: Ne, žiju ve vlastním bytě, na který jsem částečně vydělala. Od 19 let jsem bydlela sama, ale před půl rokem jsme s matkou koupily dohromady větší byt, abychom se dělily o náklady a já mohla pohodlněji studovat.

Petr: Teď mi to nedá, abych nepoložil otázku typicky otcovskou: "Tak proč jsi tam, sakra, mezi ty squattery chodila?!?"

Olivie: Squatting podporuji z důvodu, že mi chybí v Praze alternativní kulturní centrum. Lidé mezi 18-30 s uměleckými sklony obvykle nejsou přeborníky ve vydělávání peněz, a proto si zaslouží finančně nezatížený prostor, kde mohou realizovat svoji kulturu. Legální alternativní prostory po čase přestanou být alternativní, anebo zkrachují. Komunita, která by ve squatu žila, by nebyla sebranka líných alkoholiků a "smažek", ale pracovali by na údržbě domu a organizovali by různorodé kulturní akce. Je pravda, že existuje možnost žádosti o grant, ale nejsem si jistá, zda by obstáli, když k jejich kultuře patří i punk a freetekno (a tyto žánry ve squatech koexistují s vážnou hudbou, jazzem a divadelními představeními), které stát nemá příliš v lásce, i když mají bezpochyby své místo v kultuře, stejně jako pitomé cukrkandlové muzikály s Luckou Bílou pro široké masy.

Petr: Ty jsi byla zadržena policií, že? Kdy a kde k tomu došlo? Jestli to bylo přímo v tom domě nebo jinde, jestli to bylo nedlouho po výzvě policie, nebo až po ukončení jejich akce ...

Olivie: Výzvu jsem uposlechla. Bylo to docela daleko od domu. Hledala jsem přítele, neplánovala jsem nic na způsob vypreparování dlažebních kostek a jejich vrhání na policii či znovudobytí základny squatterů. Byla jsem v podstatě na procházce. Kolem byl hlouček lidí, ale nebyli jsme nijak organizovaní.

Petr: A jak to proběhlo? Chtěli vidět doklady, vyzvali tě k něčemu nebo tě rovnou "sbalili"?

Olivie: Dvě a půl hodiny jsme stáli u zdi, než od nás viděli doklady a odvezli nás antonem na stanici. Během té doby nebylo možné si dojít na záchod, ani se napít.

Petr: A zkoušel někdo z vás jim ty doklady nabídnout? Já bych to zkusil. "Pánové, tady jsou moje doklady, potřebuji odejít, tak mě prosím legitimujte", nebo něco takového.

Olivie: To je absurdní. Kdyz stojíš čelem ke zdi s rukama nahoře a při sebemenším pohybu tě někdo seřve či do tebe strčí, nebudeš nabízet doklady. Nikoho by nepustili. Na výzvu všichni vydávali doklady s ochotou.

Petr: No to mi přijde opravdu jako přinejmenším podivné chování policie. A pak vás odvezli na služebnu? A co se dělo tam? Sdělili vám, z čeho vás obviňují? Mohli jste si zatelefonovat třeba rodičům nebo právníkovi?

Olivie: Odvezli nás na služebnu, kde jsme do 5 hodin do rána čekali na odvedení do cely. Celou dobu jsme měli stát čelem u zdi s rukama nahoře, ale ve 3 ráno jsme se vzbouřili a sedli si na zem. Nechali nás mrznout, byla nám zima. Z čeho nás obviňují, nám nesdělili.

Petr: Takže kolik hodin celkem jste byli zadrženi?

Olivie: Já přes 14 hodin, ale bylo to individuální.

Petr: A dali vám třeba najíst a napít nebo vám umožnili si nějaké jídlo a pití koupit například v automatu? Mají tam vůbec něco jako automat na tatranky nebo na limonády? Je to na každé základní škole, v každé nemocnici. Mají to tam?

Olivie: Podle práva máš mít možnost si za vlastní peníze koupit cokoliv, ale v realitě to tak nefunguje. Dostali jsme dva krajíce suchého chleba s vodou. Za celou tu dobu. Automat tam nenalezneš. Někteří si zatelefonovat mohli, někteří ne.

Petr: No to je tedy běs. Ptát se tě na tvoje hodnocení práce policie asi nemá moc cenu, dovedu si docela živě představit spoustu jadrných slov, která se ti asi derou na jazyk, ale přesto se zeptám. Jak bys charakterizovala tuto policejní akci?

Olivie: Policie by se měla soustředit na zločince, ne na demonstranty. Přijde mi absurdní, že se policie zabývá ukázňováním demonstrujících lidí, když mezitím po Václaváku pochodují gangy kapsářů. Ta akce proti squatterům a jejich sympatizantům byla pro ně velice vyčerpávající, a přitom žádné reálné veřejné nebezpečí nehrozilo. Je jasné, že komunikace mezi jednotlivými policejními odddíly je nefunkční. Nevím, kdo za ten zásah nese konečnou zodpovědnost. Myslím si, že mezi policisty pracují i lidé, kteří mají upřímnou touhu pomáhat společnosti, ale bohužel se tam najde také velké množství psychicky nevyzrálých jedinců, co mají choutky na způsob dětských tyranů na základní škole. Ti by měli být vyhozeni. Bezúčelná agresivita je u policisty nepřípustná, ztrácí tak u lidí veškerou autoritu. Chování policie se dá téměř srovnat s tím, co se odehrávalo za minulého režimu. Je to jasná policejní šikana, i když za komunistů museli lidé jistě trpět alespoň desetkrát tolik. Pokud s tím nebudeme něco dělat, možná si na nás budou dovolovat čím dál tím víc. Musíme znát a vyžadovat naše práva.

Petr: Děkuji za rozhovor.

Co dodat závěrem? Rozhovor, jako literární útvar, prý nemá žádný úvod ani závěr, ale já varoval předem, že nejsem od novin. Závěrem tedy dodám, že ačkoliv jsem o mnoho let starší než Olivie, s jejími názory, zde vyslovenými, se téměř ztotožňuji. Mínění o policii mám dokonce ještě trochu horší než ona. Já jsem s žádnou zásahovou jednotkou osobní zkušenost nikdy neměl, ale lecos jsem si o tom přečetl v novinách, viděl v televizi a na internetu. Proběhlo několik reorganizací policie v režii ČSSD i ODS, ale je vidět, že co se týká přístupu k demonstracím a různým "netypickým" občanským akcím, je postoj levice i pravice podivuhodně podobný. Řezat, řezat a zase řezat! Začalo to CzechTekem, pokračovalo Kačkou JauJau a skončilo, zatím, seřezáním squatterů. Jistě, pokud někdo hází na policisty dlažební kostky nebo dokonce zápalné lahve, zaslouží zadržet a předvést. Ale ne zmlátit, ne ponižovat, ne mu odpírat zákonná práva. Myslím, že současný i jakýkoliv další ministr vnitra i policejní ředitel, by se měl začít věnovat tomu, aby z řad policie urychleně vyprovodil všechny, kteří mají touhu "občas si trochu bouchnout". Je třeba s takovými lidmi, jak říká jeden můj známý, "vyběhnout jako s horkým popelem".

balík a Pirát z Plzně








 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.