Minulý týden proběhla v několika málo médiích zpráva, že po Ústavně-právním výboru Poslanecké sněmovny nepodpoří uzákonění manželství homosexuálů ani Stálá Komise pro rodinu a rovné příležitosti. Návrh novely občanského zákoníku umožňující osobám stejného pohlaví destruovat tradiční manželský svazek je veřejně ostře sledovaným tématem od chvíle, co prošel prvním čtením před začátkem léta ve sněmovně. Nynější rozhodnutí výboru a komise je určitě důvod k lehkému optimismu, ještě uvidíme co na to příští rok naši poslanci v parlamentu v rámci dalšího projednávání. Podpora přijetí zákona ale evidentně hapruje.

Aktivisté nicméně do tohoto lobby nainvestovali mnoho, aby se tak jednoduše vzdali. Nepočítejme s jejich rezignací ani v momentě, kdyby se jednání v této věci příští rok ukončilo. Vyhráli bychom bitvu, ne válku. Ta může pro nás úspěšně skončit jen úplným zničením současného západního progresivismu. Dokud se tak nestane můžeme očekávat, že se návrh zákona dříve nebo později zase objeví. O plytkém glosujícím reportu o projednávání novely politiky ale můj text není. Jeho cílem je se podívat na to, jaké tábory se nyní v této genderové válce proti sobě formují a jaké argumenty při prosazovaní (či odmítání) agendy homosexualismu používají. Textem chci vybízet, abychom se ze současné bitvy učili a skládali si střípky mozaiky o ambicích pokrokářů a na ně napojených spojenců.

Bojišť, kde nyní genderismus útočí, je jistě celá řada. Tento -ismus ovládá zdatně mediální manipulaci, infiltruje se do školství a snaží se i „v barvách duhy“ reformovat církev. Ekonomické prostředí je jedním z ústředních bitevních polí, neboť kulturní války touží zejména po dosažení socialistického uspořádání. A byla to právě veřejná pře o lobby homosexualismu mezi ekonomickými subjekty, která u nás letos na podzim rezonovala.

Živnostníci vs. korporace

Médii nedávno proběhla zpráva o petici živnostníka Miroslava Nováka na obranu tradičního svazku. Sehnal více než stovku podpisů od drobných podnikatelů a firem, aby bylo manželství muže a ženy chráněno Ústavou. Výsledkem je tzv. Dopis 77, jenž je adresovaný premiérovi ČR. Vznikl jako reakce na agitační výzvu 66 korporací a velkých firem v Česku, které letos v září požádaly premiéra Fialu, aby podpořil přijetí zákona o manželství pro všechny. V něm si stěžují na údajné nerovné podmínky pro LGBT+ lidi, což naší společnosti a našemu byznysu prý přináší hmatatelné ekonomické ztráty.

Opírají se přitom o analýzu organizace Open for Businness, která tvrdí že česká ekonomika přichází ročně až o 37,6 miliardy korun, a že manželství homosexuálů je přínosné pro tuzemský byznys i budoucnost naší ekonomiky. Živnostníci peticí odmítavě zareagovali nejen na tuto analýzu a její metodiku (dostanu se k závěrům oné absurdní analýzy dále v textu), ale pohoršil je zejména nátlak nadnárodních firem na politiky, který považují za nepřípustný. Vedení těchto firem podle nich vytváří zdání, že mluví jménem velké skupiny lidí, což jim ve věcech morálky nepřísluší. Politicky řečeno- podle drobných podnikatelů na to nemají zkrátka mandát.

Tolik entrée k základním rysům sváru a řešenému obsahu, o kterém reportovala řada médií v zemi. Zaznělo na to téma mnoho slov, které o tom ale pouze stroze informovaly, ale nenabídly vážné hodnocení situace s nastíněným kontextem problému. Tábor menších českých podnikatelů se při své argumentaci staví za tradiční společenské uspořádání, kdežto nadnárodní koncerny za pokrokářskou vizi bořící klasické instituce a přes pochybné koncepty jakési společenské odpovědnosti firem chtějí spolu s politickými elitáři kolonizovat naši ekonomiku a zbavovat se konkurence. Svá tvrzení musím rozvést.

Absurdní analýza a falešná argumentace

Celý tento spor má dvě roviny- ekonomickou a politickou. Ta první zmíněná se točí kolem argumentů zmíněné analýzy pojednávající o údajně diskriminované menšině. Materiál je jasným důkazem pokřivenosti pohledu manažerů korporátů na naši ekonomickou situaci (viz analýza níže). Ta druhá rovina se týká faktu, že analýza nebyla vypracována nezávislou organizací, ale firmou, která se po celém světě snaží propagovat a přijímat manželství stejnopohlavních párů. Jde o nátlakový materiál, o který se běžně opírají progresivistické NGO typu „Jsme fér“ (neziskovka stojící za současné lobby homosexualismu), který tendenčně kritizuje většinovou populaci za diskriminaci. Nyní se analýza stává beranidlem do světa tradic také velkokapitálu.

Hlavní myšlenkou, která v analýze totiž stojí je, že „Mnoho firem v České republice podporuje možnost uzavírat rovné manželství a chápe, že Česká republika, která bude více začleňovat LGBT+ lidi, bude lepší pro byznys a pro celkový ekonomický růst...“. Analýza říká, že zavedením manželství pro všechny bude signalizován posun směrem k otevřenější a inkluzivní ČR. Dovolím si stručně ukázat na nesmyslnost jejich tvrzení:

• Analýza dává do korelace hospodářský rozvoj s podporou menšin. Prý „vyšší úrovně začlenění LGBT+ jsou indicií konkurenceschopnějších ekonomik“. Stejně tak snadnost podnikání apod. Stavět příčinnou souvislost mezi růst ekonomiky a legislativním přijímání lobby homosexualismu je absurdní. Pokud naše konkurenceschopnost hapruje, je to primárně z důsledku poklesu produktivity, zadlužováním naší země a devastace konkurenčního prostředí. Ve skutečnosti toto levičácké parazitování šlo ruku v ruce se zaslepeností blahobytem zpovykaném Západu, kde byl kdysi ten motor ekonomiky a původ bohatství chápán. Vysoká životní úroveň nebyla způsobována LGBT+ lobby apod, ale výkonem a prací. Analýza se dostává do protimluvu když říká, že ČR je jedna z nejstabilnějších a nejbohatších zemí postsovětské Evropy. Co nás ale vedlo v 90. letech k prosperitě? Bylo to odmítnutí regulací, silného státu, levicových ideologií a naopak podpora seberealizace tradiční rodiny. Ne lobby homosexualismu. To bohatství udělali právě ti rozzlobení živnostníci. Gesta, o která nadnárodním firmám na základě podkladů analýzy jde, nedělají bohatství, ale trh a efektivita z něj vzešlá.
• Analýza říká, že diskriminace LGBT+ lidí stojí každý rok v ČR cca 5 až 37 miliard korun. Zkoumají prý např. dopad negativních důsledků diskriminace ve zdravotnictví či jiné ušlé příjmy pro stát. Tak nejprve kolik, že to má být ta úspora? To rozpětí je obrovské. A odkdy mají pokrokáři péči o rozpočet? Naší společnost stojí progresivistické agitace od zelené politiky, po inkluzivní vzdělávání neskutečné finanční prostředky a nikoho z progresivistů to netíží. Mezitím si živnostníci (a samozřejmě nejen oni) zoufají nad inflací, drahými energiemi a stamiliardovými schodky naší vlády, které nás extrémně zadlužují. To velkopodnikatele netrápí? Místo toho poukazují na závěry analýzy, která ty ušlé miliardy doslova cucají z prstu. Např. 0,6 až 2,7 miliardy činí prý ušlé příjmy v souvislosti se svatbami gayů a leseb. Ekonomika prý přichází o příjmy a poplatky z nerealizovaných manželství homosexuálů. Stejně tak prý generujeme další náklady pro systém zdravotní péče kvůli depresím homosexuálů vzešlých z diskriminace. Za vše vypovídá už jen výpočet ekonomických dopadů za násilí páchaného na LGBT+ menšinách. Např. v průměru prý zažilo násilí nějakého druhu 24% lidí této menšinové orientace. Počet lidí s jinou sexuální orientací je prý 159 385 až 771 921 jedinců ve společnosti. Rozpětí osob, které prý zažili násilí pak prý představuje 37 456 nebo 167 301 osob. Za prvé, ono číslo 24% má být údajně průměrné číslo diskriminovaných ve společnosti. Jedním ze zdrojů (jsou zde uvedeny jen dva) z nichž vzniklo byla např. studie realizovaná gay aktivisty někdy v roce 2003. Za druhé neexistuje-li jasný soubor lidí, kterých se to týká, jsou tyto náhodné výpočty zcela irelevantní. Uznat bychom mohli případně pouze evidované případy, ale ne je hypoteticky počítat a násobit procenty, které mají základ ve 20 let starém výzkumu. Tyto metodologicky absurdní výstupy chtějí používat ve prospěch schvalování zákonů?
• Tolerance vůči svazku homosexuálů má prý významný vliv na překlenutí stavu nedostatku v kvalifikovanosti pracovních sil. A to například v rámci přesvědčování vysoce kvalifikovaných pracovníků, aby v daném městě začali žít a pracovat. Jeden ze dvou vedoucích pracovníků prý podle analýzy tvrdí, že chce pracovat pro společnost, která je podporovatelem práv LGBT+ lidí. Já jsem naopak přesvědčen, že pravým faktorem motivace přijmout místo je vždy primárně mzda jako základní „tvrdý faktor“, a ne rádoby dobrodějné aktivity firmy či nějaké pochybné indexy tolerance. Vyhovění nárokům militantních aktivistů určitě není klíčem pro dosažení získání žádoucích kvalifikovaných pracovníků. Je to až směšné. Naopak by velkopodnikatele mělo trápit, že máme spousty vzdělaných lidí, ale bez aplikovatelných znalostí. To je netrápí? Ti pochybní vysokoškolští absolventi? Nebo onen zoufalý nedostatek kvalitních pracovníků ve sféře stavebnictví, gastronomie či řemeslech? Malé a střední české firmy jistě ano. Měly by mít naopak zájem napomáhat zkvalitňovat naše školství (na všech úrovních).

Materiál není vážnou analýzou, je to pseudovědecký paskvil, který přináší nesmyslné argumenty. Autorům asi jen stačí, že nálepkuje většinovou populaci z homofobie. V té části textu si dovolím glosovat a položit si otázku, proč neziskovka Jsme fér všude v médiích píše, že Češi podporují manželství gayů a leseb, a přitom podle tohoto materiálu je produktivita ČR ničena důsledkem nepřátelského prostředí a diskriminacemi sexuálních menšin? Nekonzistentní postoj a tendenční argumenty, nic víc.

Všechna zmíněná slova analýzy jsou jen hloupým PR materiálem o bezbřehé „lásce a toleranci“, která nemohou být ani autory snad brána vážně. Upoutala mne ale pasáž tvrdící, že prý „mnoho nadnárodních společností nabízí svým zaměstnancům stejné výhody bez ohledu na jejich sexuální orientaci. Navzdory zákonům, které manželskou rovnost neuznávají, nabízí 81% globálních společností LGBT+ párům stejné životní, zdravotní a penzijní výhody“. Píše se zde, že z administrativního hlediska je pro korporáty komplikované a nákladné působit „na trzích, které neuznávají rovnost manželství, jako je tomu v ČR“. Podle jedné zde citované studie z USA prý nepřijetí zákona manželství pro všechny stojí tyto firmy celkem 1,1 miliardy dolarů, přičemž náklady na jednu společnost jsou 250 tis. dolarů. To naráží na nám lépe známou levičáckou koncepci tzv. společenské odpovědnosti, kdy podle této doktríny mají firmy vynakládat finanční prostředky na „zvelebování“ okolí (kromě „rovnosti“ třeba na životní prostředí apod). Je to strašný koncept, který u nás má být povinně diktován ESG politikou. Pokud si korporáty chtějí zvyšovat náklady za falešné dobrodiní už teď dobrovolně, je to jejich problém. Ať si každá firma vynakládá své peníze jak chce. Problém ale je, že podle analýzy má být tato „odpovědnost“ za vylhanou rovnost sexuálních menšin argumentem pro změnu společenského fungování a tradičních institucí.

Autoři analýzy, aktivisté i korporace totiž ve skutečnosti chtějí skrze ony v analýze uvedené pochybné ekonomické pseudoargumenty o pozitivním vlivu LGBT+ na konkurenceschopnost tuzemských firem, plíživě prosazovat nepopulární politické kroky do naší každodennosti. Je zde evidentní úzké ideové propojení velkokapitálu a politického progresivismu. Co z toho korporace mají?

Symbióza korporací a progresivní politiky

Důležitá je na tom ta úlitba, kdy se velké firmy spojily s dotačním politickým pokrokářským molochem a v symbióze s ním chtějí rozkládat tradiční společenské instituce. Lobby genderismu, jenž hájí současná elitářská politická reprezentace (napříč západem), totiž naléhavě usiluje o likvidaci kapitalistického systému, pro nějž je rodina nepostradatelná. Každý autor/ka, který genderismus (kromě homosexualismu, tam patří i feminismus, transgenderismus) do vědy a společnosti vnáší, dává nepřátelství ke kapitalismu a tradici neskrývaně ve svých textech najevo (viz např. Nancy Fraser či Judith Butler). Jasně prosazují socialismus a zboření tradičního společenského řádu. Právě homosexualismus, jako jedna z odnoží genderového šílenství, chce rozbíjet tradiční partnerskou instituci, v nichž se realizují autentické mezilidské vazby a svobodná volba.

Velkokapitál se běsnění této antikapitalistické politiky drží v těsné blízkosti a svou agendou napomáhá likvidovat základní ostrůvek svobody. Socialismus, o nějž dnešní pokrokáři usilují (svými dotacemi a regulacemi principy této politiky už výrazně naplňují), a který ničí konkurenční prostředí a odmítá autonomii svobodných jedinců, je pro korporáty lákavý. Likvidují si tím konkurenci, menší ekonomické soupeře – jako jsou právě živnostníky. Za pomoc s prosazením progresivismu a boje proti většině, pak budou velké nadnárodní privilegované firmy odměněny různými zvýhodněními.

Malé firmy a podnikatelé se tomu u nás logicky brání, neboť tuto hrozbu intuitivně cítí. Oni totiž potřebují rodinnou vzájemnost, autentické vazby, ne atomizaci. Rozbití rodiny usnadní pokrokářům osamostatnění jedince a urychlí to, aby se lidi stali konformními figurkami. Korporace také zřejmě chtějí, aby pracoviště bylo jediným domovem, aby neexistovala žádná jiná konkurenční forma vztahů, se kterou bude přít o loajalitu jedince.

Obecně se dá říci, že nadnárodní byznys, ani nadnárodní politické projekty, jenž homosexualismus propagují necítí žádný autentický vztah k místu, kde podnikají. Nezajímá je život občanů konkrétních států a jejich tradic. Nezajímají je dopady na budoucí generace. Ani jednou si analýza např. nepoložila otázku, jaký uznání manželství gayů a leseb bude mít vliv na děti, které by si některé páry osvojily.

Jde tedy hlavně jen o laciné PR mnohých nadnárodních firem, které se těmito pokrokářskými iniciativami chtějí zalíbit politikům a aktivistům a společně s nimi přebudovat svět. Jenže jejich „duhové“ pobláznění nebude tak snadné. Proti nim stojí nejen skupina živnostníků, ale také majoritní společnost. A to i v kolébce progresivismu - v USA.

Korporáty v USA dostávají zabrat

Četli manažeři korporací, kteří se u nás bijí LGBT+, o případech přehřátí progresivistického PR v USA? Některé americké firmy totiž s propagací sexuálních menšin silně narazily. Například diskontní řetězec Target, který se zapojil do aktivistické kampaně Pride propagující sexuální menšiny, letos čelil veřejnému odporu naštvané veřejnosti. Na základě toho došlo nejen stažení produktů s LGBT+ tematikou, ale hlavně k výraznému poklesu tržeb obchodního centra. Spotřebitelské chování bylo jasným signálem nelibosti vůči těmto levicovým kampaním. Se zlou se také potázal také americký pivní gigant Anheuser- Busch, kterému silně poklesly prodeje v momentě, kdy v rámci propagace piva Bud light navázal marketingové partnerství s transgenderovou osobou.

Klasický americký občan toto lobby odmítá a výrobky na trhu bojkotuje. Je to jasný důkaz, že většinová společnost je proti této politice. Pochopila to i sama pivní korporace, která si pro další reklamní kampaň raději zvolila konzervativní spot, kde oslavuje farmáře, řidiče a zaměstnance továren.

Pokud zaměstnavatelé korporátů přeci jen cítí, že je potřeba bojovat za antidiskriminační prostředí (diskriminován je ale podle mého dnes jen heterosexuální muž a tradiční rodina), tak jediným lékem je rovné a zdravé tržní prostředí umožňující svobodu jednotlivce. A to musí vytrvale hájit. Trh je pravá homogenizující síla. Ostatně umí také vytrestat lobbistické rádoby blahosklonné aktivity firem s nekalými úmysly (viz ono zmíněné spotřebitelné chování v USA).

Korporace jsou tak se svou agitkou dnes jen nástrojem politiky a hrají tuto hru pouze ve snaze vplížit se do přízně pokrokářům a budovat si monopol. Nic víc v tom není. Je skvělé, že se čeští živnostníci a menší ekonomické subjekty, stejně jako americký spotřebitel, ozývají. Tento nátlak si nesmíme nechat líbit.