Žít s některými spoluobčany v jednom státě je opravdu o život. Jakou máme historickou zkušenost? Během minulého století nás nejprve rdousilo Německo (zatímco Británie a Francie se na nás zvysoka vykašlaly), pak Rusko, přesněji Sovětský svaz. Ten dokonce čtyřicet let, z toho dvacet pod hlavněmi tanků a s jadernými raketami v silech za humny. V Brdech. Naopak když nám bylo nejvíc ouvej, ať už šlo o první či druhou světovou válku a koneckonců i o válku studenou, vždycky nám pomohli právě Američané.

A co z toho vyvozují někteří spoluobčané? Yankee, go home! Cizáky tu nechceme! Máme prý naslouchat Německu a brát ohledy na zájmy Ruska. Zdvořilou americkou žádost o umístění maličké základny s jedním radarem stavějí na roveň dvacetileté okupaci statisícovou ruskou armádou. Neuvěřitelná nestoudnost!

V jakých se to odehrává kulisách? Samoděržaví Putin už jen stěží skrývá imperátorské ambice a jeho kamarád Schröder, ještě nedávno nejmocnější muž Německa, řídí ruskou strategickou firmu. A propos – střet zájmů jako Brno, až to bere dech. Ale o tom nikdo nepíše a nikdo neprotestuje. Když se porcuje střední Evropa, německý vlk a ruský medvěd se vždycky nějak dohodnou. Ribbentrop s Molotovem, nebo Putin se Schröderem. Uznávám, v nové unijní Evropě je to politicky velmi nekorektní přirovnání.

Další kulisy: islamističtí magoři se letadly trefují do newyorských mrakodrapů a odpalují bomby v Madridu či Londýně. Pár set kilometrů od Prahy válčí „soukromá“ armáda proti sousednímu státu. Čeští švejci ovšem nemají rádi Amíky ani Židy. Co je jim do nějakého Hizballáhu a jeho íránských mecenášů. Koneckonců – Irák nebo Írán, kdo se v tom má vyznat, my chceme chodit v Brdech na houby.

Mediálními celebritami v rolích protiradarových expertů jsou naivní pacifistický „humanista“, jen mu obléknout modrou svazáckou košili, a podbrdský rychtář, jehož k odborné diskusi nejvíce kvalifikuje, že má průmyslovkou a byl na vojně u spojařů. Opozice na státnickou odpovědnost za bezpečnost země rezignovala a honí laciné politické body na vlně strachu a zastydlého antiamerikanismu. Ta nebohá žena, jež se v televizi obávala, že ji radar uškvaří jako mikrovlnka, Paroubka jistě odmění volebním hlasem. Co na tom, že jednání s USA o základně začalo už za vlády ČSSD. Slušný a korektní, leč nemastný a neslaný Klvaňa to nezachrání.

Jak se v tom má normální občan vyznat? Strategické otázky ponechme vojenským odborníkům, postačí, když si každý sám za sebe odpoví na docela jednoduchou otázku: Do které civilizační sféry chceme patřit? Američany milovat nemusíme, ale elementární historickou paměť bychom ztrácet neměli. S některými lidmi je to ale fakt těžké. Mozkové buňky k přemýšlení už mají uškvařené. A to je ten radar stále ještě v Tichomoří.

27. 8. 2007, www.petrstepanek.cz