Účastnil jsem se voleb s očekáváním, že poslanci, kteří budou zvoleni, budou moudře rozhodovat o věcech veřejných a pokud si s něčím nebudou vědět rady, nechají si udělat od nezávislých odborníků v daných oblastech expertizy, aby pak mohli kvalifikovaně rozhodnout.

Už slovo poslanec vyvolává představu člověka, kterého my občané někam posíláme, aby za nás řešil problémy, na jejichž řešení nemáme síly, prostředky, možnosti, schopnosti kompetence atd. atd.

Také se – spíše v minulosti, kdy to zas tak až úplně neplatilo – používal termín zástupce lidu. Ani tato definice není od věci. Já se cítím být součástí lidu a volil jsem, aby mě někdo někde zastupoval, a od sboru těchto zástupců očekávám, že mě opravdu budou zastupovat.

Najednou se ale dozvídám, že o problému nějakého radaru, který je mi na hony vzdálen a kterému vůbec nerozumím, mám rozhodovat sám, že oni poslanci, kteří byli zvoleni a jsou z mých daní placeni, mi chtějí vrátit zpět mandát o rozhodování v otázce tak zásadní jako je bezpečnost tohoto státu? Málokdy se člověk setká s něčím tak zrůdným. (Pokud mluvím o placených poslancích, tak nikoli proto, že bych jim jejich platy záviděl. Nemyslím si, že by chudý poslanec rozhodoval lépe než bohatý.)

Představte si, že odvedete rodící manželku do porodnice a lékař vám oznámí, že si sice náklady s porodem spojené naúčtuje, ale porod si máte odvést sami. A až za pár let vaše dítko – když porod přežije – onemocní kupř. zánětem středního ucha, otorinolaryngolog vám doporučí, abyste si ho vyléčili sami.

Rozbije se vám televize? Prosím, opravte si ji. Máte chuť na guláš, přijďte si na jatka porazit býčka. Ukradli vám auto? V pořádku, nejprve si to vyšetřte. Tady vám na to půjčíme policajtskou uniformu. No a támhle si pak oblékněte talár a račte si to rozsoudit a odsoudit. Atd. atd.

Neměl by snad každý dělat to, co umí (nebo by, proboha, umět měl) a za co je placen? A neměl by se snad snažit dělat svou práci co možná nejlépe? A neplatí to snad i pro poslance?