Svědomitej zdravej kluk

V lednu 2006 jsem si nahmatal bulku na varleti a jelikož mám ve svém okolí známé, kteří měli rakovinu varlat, zašel jsem ke svému urologovi, ať se svým odborným zrakem podívá, jestli je vše v pořádku. Odborný zrak nic neodhalil. Odcházím proto spokojený domů. Vše je v naprostém pořádku, nemám se prý čeho bát. Pochvala za mou svědomitost.

Kluk bez nadhledu

Půlka března. Před narozením Barunky dáváme dohromady resty - postýlku už máme, kumbál po strop naplněn dětskými plenkami, babičky jsou v pohotovosti... Bulka ale nemizí. Měla by? Neměla? To mi pan doktor zapomněl sdělit. Volám a objednávám se znovu. Někdo vypadl, takže termín zítra nebo za čtrnáct dní. Ať mám na mimčo "čistou" hlavu, Potvrzuji zítřejší návštěvu. Stejný doktor, ale při vyšetření jiný výraz. Snažím se vtipkovat, že mít pacientů jako já ještě pár, tak... ani ten vtip nevtip nedopovím a je mi jasné, že vše je možná jinak.

"Není to cysta, ale pravděpodobně nádor," zní z jeho úst nekompromisně. Ra ko vi na, začnu koktat a během okamžiku ztrácím nadhled. Vysoukám ze sebe, co jako dál, jaká je jako prognóza, co budeme dělat…. Následuje několik minut, kdy jste ve vakuu - nevnímáte, kejvete a snažíte se uklidnit. Moc to ale nejde. Odcházím s průvodkou do Motola. Možná si mě tam prý už nechají, tak ať si vezmu rovnou pyžamo. Volám ženě a koktám, ať nejede s Kájou na plavání, že s ní potřebuju mluvit. Volám mámě a posílám jí taky k nám domů.

Dobrá a špatná zpráva

Mám jednu dobrou a jednu špatnou, jakou chcete dřív? Chvíli ticho. Mám podezření na nádor, ale chytnul jsem to v počáteční fázi... Brečíme.

Za hodinu jsem v Motole, kde se mnou jednaj jako s číslem a ne člověkem. No more. Večer operace. Po narkóze přichází paní doktorka a sděluje mi, že jsem měl dva malé nádory na varleti. Každý cca 8 mm. Je ze mě Frodo Pytlík. Vzali jsme jedno varle. Za deset dní budeme chytřejší. Druhý den návrat domů a totální zmatek v hlavě. Emoce nového života přebily emoce opačného pólu. Rodíme 29. března. Barunka je krásná, porod jde dobře, ale myšlenkama bohužel nejsem plně tam, kde bych v tu chvíli chtěl být. Celé dny se válim v posteli a hledám info o mé nemoci. Všude tuny odborných informací, jak je který nádor agresivní apod. Jak se ale lidi cítí? Jak je jim při chemce? Nikde nic. Telefon zvoní a pípá, tamtamy bubnují rychle. Nemám náladu na telefonáty, ale rád bych byl v kontaktu s lidma.

Bumbaris Paris

Začínám psát blog a posílám adresu svým blízkým. Budou vědět, co a jak se mnou děje, budu si tak třídit své rozsypané pocity a snad to pomůže i lidem, které potká nádorové onemocnění. Nezakrývejme si oči. Hitem posledních let rakovina je. Najednou jste v tom a připadáte si jako malý dítě, který neví co a jak, a ani nevíte, na co všechno se zeptat. Prostor, čas, všechno jsou najednou veličiny s jinými zákonitostmi. Během okamžiku víte, že jste do týhle chvíle neznali pravý význam slova Problém a Katastrofa. Snažim se hledat pozitiva na svý nemoci. Nevěřím, že přišla jen tak - ponořuju se tedy do sebe. Zjistíte, že jsou dvě cesty, jak k tomu přistoupit: poddáte se tomu nebo se budete snažit a vytěžit z "toho" co nejvíc. Vsadil jsem na dvojku a udělal dobře. Rakovina varlat je relativně dobře léčitelná, takže mám vlastně štěstí.

Budu teď asi nějakou dobu mimo pracovní proces, tak si alespoň uspořádám život.

Rychlé přetáčení

Motolu dávám opět nula bodů z deseti. Kdo nevěří, ať tam běží. Nádor je zhoubný - embryonální karcinom. Kontaktuju hematologicko-onkologické oddělení v Plzni - paní doktorku Schützovou. Opět se ocitám v jiném světě. Protentokrát v tom lepším. Nevolal jsem na soukromou kliniku? Nejste číslo, ale člověk. I tak s vámi jednají. Beru si dokumentaci a začínám léčbu v Plzni. Mám slíbené koktejly tři (tři cykly chemoterapie). Nádor v břišních uzlinách, pánvi a malá "skvrnka" na plicích. Chemický "mejdan" začíná 24. dubna. Jezdím ambulantně - mezi 8.00 a 9.00 "nástup", 13.00 - 14.00 "padla" (to doslova a do písmene). Nebudu vám lhát, že je to něco příjemnýho. Kamarádí pověsili na internet "knihu jízd", takže jsem jezdil skoro každej den s někým jiným. Po třetí chemoterapii PET CT. Skvrnka na plicích zmizela, takže dostávám pro jistotu čtvrtej pekelnej pohárek života. Za tři neděle odběry krve a koukám na svět zdravýma očima. Plzeň dostává 15 bodů z 10.

O myších a lidech

Život už nebude, takový jaký byl. Je jiný. Milujete život a máte mega chuť žít jako snad nikdy před tím. Lidé, které jste měli schované v krabičce jako známé, teď vystavujete ve vitríně jako klenot , kterého si moc vážíte. Lidi jsou klíč. Celá moje nemoc byla jen a jen o lidech. V Plzni jsem denodenně smekal klobouk před doktorama a sestřičkama, kolik lidskosti do všeho dávaj. Mám obrovský štěstí, že mám kolem sebe skvělý lidi, co mě držej nad vodou. To je nejvíc, co můžete v životě mít. Skrz ně jsem v posledních měsících zjistil, co vlastně chci. Teorií o vzniku rakovině je několik. Mně se líbí nejvíc ta, která říká, že dělá-li člověk něco proti své přirozenosti, dává tak živnou půdu buňkám, které vám chtějí říct, takhle ne kamaráde. Moc děkuju všem, kteří mi dali možnost a prostředky, abych si mohl ten luxus, totiž zastavit se a mít čas koukat se kolem sebe, dovolit. Bude to znít přechytrale, ale budiž: Jděte si za tím, co chcete, hlava nehlava. Život je sakra krátkej na to, abychom dělali věci s odporem, co nedávaj smysl. Važte si kamarádů a lidí, co vás mají rádi. Važte si sami sebe a mějte se rádi. Já měl obrovské štěstí na lidi kolem sebe. Velká poklona putuje na plzeňské hemato-onkologického oddělení, ani jednu sestřičku nevyjímaje. Velký dík za podporu putuje za paní doktorkou Vostradovskou a panem doktorem Kratochvílem do společnosti Santé. Nejedná se o skrytou reklamu, ale o zcela otevřenou :-). Svůj širák odhazuji v dál za panem Biskupem - panem Matrixem současnosti. Když už jsme u jmen, nerad bych na někoho zapomněl, takže radši budu za sraba a nikoho nenapíšu. Slogan reklamní společnosti Kaspen je "make a revolution every day". Lidi z týhle party svůj slogan naplňovali každý den a ne jednou. Děkuju, Boby a celá parto!

Alenka v říši divů aneb Není důležité, co máš v hlavě, ale na hlavě

Zhubnul jsem dvacet pět kilo, takže mám teď normální váhu. Jsem šťastnej a vděčnej. Štěstí, jako mám já, nemá zdaleka každý. Tak jako Alenka i já byl v říši divů a chtěl bych divy předat těm, kteří to potřebují. Během psaní blogu jsem vypsal "sbírku" čepic (víceméně z legrace). Sešla se mi jich spousta. Když máte rakovinu, řešíte pokrývky hlavy. Nevypadáte nejlíp a zároveň se stydíte za to, jak vypadáte. Co já s tolika čepicema? Jelikož jsem dělník reklamy a nosič vody :-), dali jsme hlavy dohromady s kamarády a nakoumali, co s nimi provedeme. Všude slyšíte Praha, Praha, Praha v superlativech, ale já našel další div v Plzni, takže výtěžek půjde půl Praha, půl Plzeň. V Plzni rekonstruují penzion, který je určen rodinným příslušníkům onkologicky nemocných. Umožňuje vám být v těžkých chvílích nablízku těm, kteří to potřebují. Sbírka čepic je hmatatelná věc neskutečný solidarity lidí. Oslovili jsme proto umělce Kryštofa Kintěru, který udělá ze sbírky čepic umělecké dílo, které se bude dražit v galerii Švestka dne 7.12. Výstava bude doplněna o umělecká dílá dalších umělců, kde téma je čepice. Svoji účast mimo jiné přislíbil Jan Kotík, Veronika Bromová. Já dávám všanc své fotografie, které jsem pořídil během léčby, plus dražba pokrývek známých osobností a filmových postav. Druhá půlka poputuje na projekt Bumbaris - necháme vyrobit čepice s naším logem, které se budou prodávat přes internet. Ten, kdo ji koupí, bude snadno identifikovatelný - první serie bude maskáčová. Rakovina je boj, na který je potřeba pořád doplňovat armádu. Výtěžek poputuje na místa, kde je naší pomoci třeba. Ideálně chceme chrlit pořád nové a nové modely. Člověk by se s nemocí neměl skrývat. Dejte si na hlavu taky čepku, ať ví, že v tom těžkém boji není sám.

Nejlepší věci v životě jsou zadarmo

Svý rodiče si nevybereš. V tomhle ohledu na mě los dopadl skvěle. Moje rodina je skvělá. Obrovská podpora. Obrovský dík a obrovská pýcha. Záměrně jsem tady nezmínil mojí ženu. Zaviděli byste mi ji a chtěli pro sebe :-). Po půl roce jsme oba vyčerpaní, ale je to šťastné vyčerpání. Jsem moc rád, že tě mám, Olčo. Znamenáš pro mě moc a ohromně si tě vážím. Seš generálka mojí bitvy.

Můj příběh patří k těm se šťastným koncem. Je ale spousta těch, kteří tu bitvu prohrajou. Zkuste před nimi nezavírat oči a přidejte se na jejich stranu. Není to zbytečné, protože každá minuta, co jsme naživu, není zbytečná.

Když to vezmeme materielně, tak za rakovinu neplatíte. Když ale chcete, ukáže vám úplně jinej svět. Za procházku do lesa taky nic platit nemusíte a je to teď pro mě ta nejkrásnější věc, co může bejt. Jedno dítě křičí v kočárku, druhý skáče do kopřiv po hlavě. Jste ale zdraví a máte se rádi. Slovníkem reklamním: To nejvzácnější, co máme.

hodně zdraví

howgh

24. březen 2006