Na Česko se vysypaly elektrické koloběžky. Prý to odlehčí městské dopravě, té hromadné, koloběžkáři normálně nejezdí autem.

Po mladé je to skvělý dopravní prostředek, prý může jet až 40 km za hodinu. Potkáte je všude, rozevláté vlasy (helmu totiž běžkaři nepoužívají), řítí se po chodnících, na přechodech a místy i tak, jak mají, totiž na silnici. Koloběžka s elektrickým pohonem je účastníkem silničního provozu stejně jako autobus, kamion nebo auto. Kdyby se na vás na chodníku nebo na přechodu vyřítilo auto stejnou rychlostí, možná byste na něj volali strážníky.

V žádném případě, chraň bůh, bych nechtěl bojovat proti podnikavosti soukromých firem. Z koloběžek se mnozí radují.

Jenom mne překvapuje, když je takovou vládní módou bojovat za rovné podmínky v podnikání, že to vláda neuplatňuje rovně pro všechny druhy podnikání, že nezastavila všechny dotace, které vytvářejí extrémně nerovné podmínky pro podnikání. A do stejné kategorie patří i poskytování koloběžek k osobní přepravě.

Jak je to tedy s koloběžkami roztroušenými po všech koutech? Koloběžky zabírají nezanedbatelnou část veřejného prostoru, občas docela překážejí. Zatímco musí zaplatit každý, kdo chce zabrat chodník, byť jen na den, třeba pro nějakou stavbu, natožpak pro předzahrádku u hospody, za koloběžky po ulicích, což je zařízení k poskytování služeb, radnice poplatky z nějakého rozmaru nepožadují. Koloběžka volně se povalující na veřejném, nijak neoznačeném prostranství je po právní stránce opuštěná věc.

Občanský zákoník (89/2012 Sb., § 1051-1062) stanoví, jak s nalezenou opuštěnou věcí nakládat. Nálezce je povinen věc zajistit proti krádeži a zničení a vrátit ji vlastníkovi nebo, a to je možná výhodnější, dopravit ji na radnici, v jejímž obvodu věc nalezl. Za to má právní nárok požadovat po vlastníkovi deset procent z ceny nalezené věci, a to i tehdy, pokud na ní je nějaké označení, z něhož se dá majitel snadno určit. Elektroběžky stojí přibližně deset tisíc korun. Otevírá se tím obrovský prostor pro přivýdělek – pro mládež i bezdomovce: za každou nalezenou koloběžku dostanou tisíc korun. Pokud by k přepravě byla nutná například veřejná doprava, má navíc nálezce nárok i na úhradu přepravného.

Obec s nálezcem sepíše protokol a vyzve vlastníka, aby si koloběžku vyzvednul. S kopií protokolu již může nálezce požadovat po vlastníkovi příslušné nálezné. Kdyby snad nechtěl nálezné vyplatit (čemuž nevěřím), dá se nálezné vymáhat i soudně.

V rámci rovných podmínek pro podnikání by si možná poskytovatelé koloběžkových služeb měli vyjednat s radnicemi zábor veřejných prostranství na místech, kde to nebude na obtíž. Tam to nebude nalezená věc.

Naše zákony nejsou dokonalé, ale chceme-li mít lepšího premiéra, musíme se všichni zasadit o jejich dodržování (to byla mimochodem hlavní myšlenka Charty 77) a musíme bez výjimky dbát o to, aby podmínky byly opravdu rovné. I pro miliardáře.

Bude to první krok směrem ke spravedlnosti, k rovným podmínkám v podnikání, k tomu, aby nemohl jeden hoteliér nemravně čerpat padesátimilionovou dotaci, čímž hrubě poškodil všechny slušné hotely v republice.

Z podstaty pojmu rovnost totiž vyplývá, že pravidla musí platit opravdu pro všechny.