Jedná se o odškodnění občanů, poškozených v souvislosti s okupací v r. 1968. Předesílám, že osobně nejsem ani pro, ani proti. Obvykle jsou sporné otázky ohledně výše odškodnění. Restituce s sebou nesou obdobné problémy. Zkusme si ale položit pokud možno všechny otázky, na které by bylo vhodné odpovědět.
Na základě vyhodnocení odpovědí na dílčí otázky lze (snad) lépe odpovědět, zda vůbec restituce či odškodnění spustit a za jakých podmínek.

1) Proč? Tady je myslím odpověď snadná - protože někomu bylo hrubě ublíženo, ukřivděno, utrpěl majetkovou, morální či jinou újmu atp.

2) Komu? První zásadní problém. U dosavadních restitucí a odškodňování problém zásadní. Pokud si myslíte, že v případě okupace z roku 1968 je to jasné, mýlíte se. Kromě zabitých a zraněných byla okupací traumatizována znčná část národa. Mnohým doslova zničen život, nepřímo podlomeno zdraví. Zničené možnosti dělat to, co chci, jsou zanedbatelné? Zkuste definovat, komu ještě a komu už ne.

3) Na základě čeho? Shánění důkazů bývá problém. Uvažme jen takovou drobnost, že kdokoliv z těch, kteří jsou v seznamech spolupracovníků StB a odvolal se k soudu, vesměs vyhrál. Je nevinný, nebo "nevinný"?
Tedy seznamům StB se nevěří. Proč by se mělo věřit jiným písemným materiálům z doby komunismu?
Byly stejně manipulovatelné a někdy manipulované. A svědectví? Nenechte se vysmát!

4) Kolik? Dosud zřejmě klíčový problém. Jenomže je otázka ve skutečnosti velmi, ale opravdu velmi složitější (jak by řekl p. prezident). Správně má otázka znít kolik komu? Tedy v rámci jedné akce dle různé míry újmy. Ctěné publikum již začíná cítit, že končí špásování - a to nás ještě čeká horší otázka.

5) Kdo to má platit? Tato otázka zatím nebyla k veřejné diskusi předkládána. Pokud není náhrada újmy hrazena alespoň z části těmi, kteří ji způsobili, je akce dle mého názoru kontraproduktivní. Tedy například: bolševik vyvlastnil zlému kapitalistovi vilku, jinému malou provozovnu, posléze tento majetek za babku získal sám či pro své děti, příbuzné, známé atd. Tento "zákonným způsobem nabytý majetek" jim zůstává, platíme my všichni ze svých daní. Řekl bych, že to má k morálce daleko.

6) Nejsou pak náklady na co nejspravedlivější řešení, pokud chci seriozně odpovědět na uvedené otázky, vyšší, než náhrady, které potom fakticky i domněle poškozeným budou vyplaceny?

Uměl bych otázky ještě doplnit a rozvést, ale domnívám se, že jako podklad k zamyšlení tento rozsah bohatě stačí. Přemýšlet by se totiž mělo - a nejen o restitucích a odškodňování. Každé rozhodnutí má přece svá pro a proti.