Hlasování o autorském právu na sociálních sítích se týká i vašich voličů

V tomto týdnu čeká Evropský parlament veledůležité hlasování týkající se textu směrnice o autorském právu na sociálních sítích. Tento zásadní dokument, který do jisté míry překreslí mapu vyhledávání informací na internetu, jak jej známe dnes, má vyjma ekonomických i značné politické konsekvence. Zpozornět by měly především tradiční politické strany. I jejich voličů se totiž podobná témata zásadně dotýkají.

Ve zkratce: Směrnice obsahuje dva kontroverzní body. Článek 11, nazývaný daň z odkazu, vytváří bariéry ve vyhledávání informací na internetu, protože ukládá každému subjektu zveřejňujícímu obsah povinnost přesně identifikovat autora, získat od něho povolení a za toto povolení zaplatit. To omezí jak fungování tradičních vyhledávačů, tak třeba úložišť nebo úschoven, přes něž si lidé posílají soubory nebo je zveřejňují pro další uživatele. Článek 13 se týká filtrování obsahu a v zásadě říká, že se na internetu nebudou moci vyskytovat informace, u kterých nebude jasně identifikován majitel autorských práv a s ním nebude zveřejnění informací projednáno. Podle odhadů expertů oba články ztíží přístup k informacím, omezí penetraci výstupů kvalitní žurnalistiky a nahrají šíření fake news.

V České republice je zatím toto téma v politickém stínu jiných, banálnějších témat. A na to hřeší tradiční politické strany. Ty obecně tématům týkajícím se digitalizace, přístupu k internetu nebo společenskému posunu od analogových informačních zdrojů k digitálním informačním zdrojům nepřikládají důležitost a vystačí si s povrchními komentáři. Tím však přenechávají roli populistům nebo protestním hnutím, jež se logicky profilují jako atraktivní řešení problémů, které jiná strana neumí nebo nechce řešit. V oblasti digitální agendy toho celoevropsky jednoznačně využívají piráti, jež přetahují mladé voliče stranám z celého spektra právě kvůli tomu, že jako jediní účelně komunikují témata nul a jedniček.

To platí i u nás. A pro tradiční politické strany by toto mělo být varováním. Až se spotřebitelé internetu zhrozí, co za kočkopsa se to zase v legislativě objevilo, budou muset tradiční politické strany svým voličům znovu přiznat, že již třetí dekádu řešily důchody, daně nebo bobtnání státní správy, ale takovou „podružnost“ jako ztížený přístup lidí k informacím přes internet řešit zapomněly. To jen nahraje dalšímu tříštění politického spektra, při kterém ve veřejné volbě zas o trochu ubude důkladné analýzy a přibude populismu, slibů a líbivých proklamací lepšího světa. A volby do Evropského parlamentu jsou za dveřmi…

Autor je ředitelem výzkumu v Centru ekonomických a tržních analýz (CETA)