Stalo se jakousi konstantou, pokud mluvíme o vývoji společnosti od roku 1989, říkat, že došlo k úpadku mravů, že doba je divná, společnost je divná a zvyky i morální pravidla jsou na nízké úrovni.

V oblasti právního řádu kritizujeme vývoj posledních dvaceti let s tím, že předpisy jsou nevalné úrovně, a to jak po technické stránce, tak po stránce jejich obsahu. Není na škodu na tomto místě připomenout, že nežijeme ve vzduchoprázdnu a neseme pouze důsledky vývoje, který počal druhou světovou válkou a pokračoval pouze komunismem a socialismem. Současný právní řád je výsledkem těchto zrůdných ideologií.

Vedle nevalné morální úrovně právních předpisů se projevuje i tendence k popisnosti předpisů podporovaná byrokratickými procesy v celé Evropě k vydávání tzv. technických norem. To jsou právní předpisy, jejichž obsahem není ideový základ, který by měl směřovat k obecným úpravám pravidel jednání mezi občany, firmami a státem, ale technický popis toho, jak by se osoby měly v dané a konkrétní situaci chovat. Počíná to popisem rozměrů té které žárovky a pokračuje představou toho, co ještě je nebo není silnice.

Tyto technické předpisy, které nabývají síly zákona, slouží zejména ke škodlivému vládnutí cestou zákona. Je tomu tak, protože nejenom český parlament, ale i parlamenty ostatních zemí si oblíbily slovo vládnout a chtějí vládnout přímo prostřednictvím zákonů, zapomínajíce, že od vládnutí je tady vláda. Na druhé straně zákonodárci, protože prostě nejsou schopni vyprodukovat odpovídající počet předpisů, které přísně přikazují nebo zakazují nějaká chování, předávají značnou libovůli při naplňování těchto technických předpisů ve formě různých vyhlášek a nařízení do rukou úředníků.

A právě tyto technické předpisy, které upravují náležitosti měr, vah, požitků, příslušenství a dalších tzv. technických údajů, ve skutečnosti tvoří převážnou část právního řádu, která ovlivňuje jednotlivého občana každý den.

Způsob uvedeného plánování, který třeba předepisuje počet oken na záchodě, údajnou nutnost vymetat komín a spoustu dalších nesmyslných ptákovin, bez kterých se doposavad naše civilizace obešla, nápadně připomíná bývalou státní plánovací komisi. V tomto úřadě, možná je to jen folklor, prý probíhalo plánování tak, že dotyčný úředník, který měl na starosti zjištění a naplánování počtu dupaček vyrobených v příštím roce, se zeptal svojí snachy, kolik dupaček tak spotřebují jeho vnučky, a vynásobil to počtem plánovaného narození dětí v následujícím roce získaným ze statistického úřadu. Výsledky této plánované ekonomiky jsou všem dobře známy.

Jenže onen anonymní úředník stále žije. Vedle něj působí žel i média, která se stále obracejí s naprosto stupidním dotazem na příslušné úřady, proč se to či ono mohlo stát a jak to, že chybí ta „legislativa“? Při sečtení těchto konstant a při axiomu obecného vztahu společnosti k pohodlnému životu, neschopnosti přijímat rozhodnutí sám za sebe a schovávání se za příkazy anonymních autorit, pak žijeme v reálném světě, kdy nám kdosi anonymní plánuje všechny aspekty našeho života, jak má vypadat telefon, kdy smíme a nesmíme chodit po ulici a jestli můžeme mít ložnici pro naše děti o rozměrech 3 x 3 metry nebo 50 x 200 metrů. Je úplně zbytečné plakat, že tomu tak je, stejně tak marné je žádat po volených představitelích jako celku, aby s tím něco udělali (nechci být cynický, ale dokážu si představit, jak třeba slečna Konečná nebo Kočí zvládají základní vzdělanostní a morální výbavu k tomu, aby pochopily, jaká pravidla je potřeba dodržovat, pokud chci tvořit zákony).

Společnost musí prostřednictvím médií a svých – veřejně vystupujících – elit nastolit v rovině základních pravidel chování tlak na zákonodárce tak, aby projevil ochotu uznat své omezené možnosti a objevil fakt, že tak jako ke stavbě domu potřebuji kvalifikované řemeslníky, potřebuji k tvorbě zákonů kvalifikované legislativce.

Neznamená to žádnou cestu vpřed, šťasten by byl každý právník a nakonec i každý občan, kdyby se legislativní práce dostala na úroveň první poloviny 19. století. Jak dlouho budeme ignorovat přijímání „technických norem“, jak dlouho budeme přístupní nesmyslným tlacháním o „nedostatku legislativy“, tak dlouho budeme žít ve světě, ve kterém státní plánovací komise stále existuje.

Místo toho, abychom se řídili obecnými pravidly, budeme se řídit návodem na používání pračky. Jaký bude dlouhodobě náš život, je zjevné. Staneme se lidskými jednotkami, jejichž hlavním smyslem je odevzdávat eráru daně a pohybovat se po životní dráze určené skupinou odborníků z třetího patra úřadu pro plánování života.

LN, 29.12.2010

Autor je advokát