Tak třeba paní soudkyně Monika Řikavová v kauze katarského prince byla vedena snahou po nastolení práva, aby v konečné fázi splakala nad výdělkem. Došlo k tomu, co každý soudný člověk předpokládal. Katarský princ Hámid bin Abdal Sání byl vydán do své vlasti a nyní je jisté, že nebude za delikty potrestán. A nic na tom nezmění rituální tanečky, které budou kolem kauzy probíhat v mediální rovině na téma stíhání pokračuje, soud proběhne nebo soud proběhl a princ byl právoplatně odsouzen a musí stokrát napsat Nesmím pohlavně zneužívat nezletilé dívky a nechat to podepsat rodičům.

Do cesty právu se postavil ministr spravedlnosti Němec, který prosadil předání prince do jeho vlasti. Jakou měl motivaci, se asi již nedovíme. Určitě byla ušlechtilá, stejně jako u pana Grosse a dalších prominentů, kteří si z obdržené důvěry od občanů udělali svůj soukromý byznys.

Je zřejmé, že paní soudkyně měla snahu ochránit právo zneužitých nezletilých a měla i správný předpoklad soudního rozhodnutí katarské justice. Je vhodné si uvědomit, že ministru Němcovi Nejvyšší soud potvrdil pravomoc tento úkon učinit, ale to ještě neznamená, že tímto úkonem došlo k ochraně práva, jak garantuje občanům Ústava ČR.

Domnívám se, že Nejvyšší soud mohl konstatovat, že ministr takovou pravomoc má, ale na druhé straně měl dát přednost znění Ústavy ČR a aspoň prohlásit, že prosazením této pravomoci bude porušeno ústavní právo na soudní ochranu a další práva vyplývající z Listiny.

Rovněž výklad komunitárního práva a judikatura Soudního dvora se řídí, cituji, Užitečností, efektivitou (francouzsky l´effet utile) komunitárního práva, to je snahou vykládat právo tak, aby bylo dosaženo zamýšleného výsledku, s důrazem na ochranu práv jednotlivce. Hámid bin Abdal Sání neměl právo být předán do vlasti. Princ měl pouze právo odsedět si trest ve vězení v Kataru. Právo bylo na straně nezletilých a tohle mělo být ochráněno.

Již delší čas z celého konání Nejvyššího soudu mám nepříjemný pocit, že zde skutečně něco není v pořádku, ostatně posuďte sami třeba rozhodnutí, s kterým jsem se nedávno seznámil. Je ze dne 31.6.2006 a zaujal mě důvod zamítnutí dovolání, cituji: ........ Z uvedeného je zřejmé, že rozhodnutí odvolacího soudu je v této části správné. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání v tomto rozsahu zamítl (§ 243b odst. 2 část věty před středníkem).

§ 243b odst.2 dává NS za pravdu: ............ dovolací soud dovolání zamítne, dojde-li k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné;

Vše se jeví v souladu s právem. Ovšem tomuto rozhodnutí předchází rekapitulace, konání okresního a krajského soudu, kterou málokdo čte, protože ji považuje za „omáčku“, a zajímá se pouze o výsledek. Podívejme se velmi stručně, co tato rekapitulace obsahuje.

Okresní soud žalobu odmítl a označil jí za neurčitou, nesrozumitelnou a nebylo zřejmé, čeho se žalobce dovolával. Krajský soud v odvolání potvrdil rozhodnutí okresního soudu.

Co k tomu uvádí NS? Opět cituji: ..... NS tato usnesení v uvedeném rozsahu - aniž by se věci zabýval – zrušil (§ 243b odst. 3 o.s.ř.) a řízení zastavil, když v této části nelze dovodit, že by podání žalobce byla neurčitá a nesrozumitelná a že by v tomto rozsahu nebylo zřejmé, čeho a na základě jakých skutečností se žalobce domáhá.

Shrnuto, okresní soud žalobu odmítl, protože byla nesrozumitelná. Krajský soud odmítnutí potvrdil, protože žaloba byla nesrozumitelná. NS naopak rozhodl, že žaloba nebyla nesrozumitelná. Tímto by se dalo předpokládat, že věc vrátí k novému projednání. Nevrátil a zamítnutí dovolání odůvodnil, opakuji výše uvedený citát:...... je zřejmé, že rozhodnutí odvolacího soudu je v této části správné. Jak prosté a přitom jak geniální, ale jak nelogické!

Je zřejmé, že snaha po nastolení práva se neřídí přímou úměrou, čím vyšší soud, tím větší šance na dosažení práva, ale jde asi o osoby soudců. Dle mého názoru je paní soudkyně z kauzy katarského prince daleko bystřejší než někteří zasloužilí pracovníci justice, kteří berou své místo jako definitivu a jejichž nezávislost přesáhla znění zákonů. A zde je třeba vytáhnout maršálskou hůl, vyprášit jim kožich a poslat je do důchodu nebo k nižším soudům, aby uvolnili místo schopnějším.