Češi opravdu dosahují mistrovství v soutěži z ostudy kabát. Nezávislý soudce, asi pěkný „mistr“ svého řemesla, povolil odposlech své vlastní kolegyně (manželky ministra Langera) za účelem zjištění, kdo půjčil novinářům papír popsaný fousatým policajtem obsahující senzační zjištění, že Krejčíř a Pitr jsou zločinci, a podobně.

Je vidět, že nikdo z těch, kdo v médiích aféru komentuje, není právním odborníkem. Vyjádření předsedy Obvodního soudu pro Prahu 1 Libora Vávry beru spíše jako výstřel od boku, když říká: „představa, že soudce má šanci zjistit, zda telefonní čísla používá údajný pachatel trestného činu, je lichá“ (MFD 30. 9.) Pan předseda jistě nemyslí vážně, že soudci schvalují odposlechy od stolu bez možnosti prověřovat informace od policistů. Pokud by se k odposlechům mohli vyjadřovat právníci a někdo by je poslouchal, nemohl by v klidu žít takový blud, že nelze zjistit, kdo byl odposloucháván, protože chybí legislativa. Už dlouho platí nenápadná novela policejního zákona, která umožňuje každému na žádost zjistit, co na něj policie ve svých análech vede.

Žádný procesní předpis nikomu nebrání ptát se soudů, zdali náhodou na jeho osobu nepovolili odposlech. Takové rozhodování přece není tajné. Jenže nikdo se neptá a policie o této možnosti mlčí.

Proč však mlčí soudci? Proč nečtu nic od předních odborníků na trestní právo, že čeští soudci povolují moc odposlechů? Vyhovuje jim praxe usvědčit všechny pohodlně, ale naprosto nemorálně?

Nikdo také z pozice práva nekritizuje nejvyšší státní zástupkyni za její neuvěřitelné povídačky o legálnosti odposlechů. Sakra, co je legálního na odposlechu soudce? Ví někdo, že legálnost má dvě stránky -formální a hmotněprávní? Musí být použita správná šablonka a mít správnou náplň. Selsky: bábovka se musí upéct ve formě na bábovku a z těsta. Doktorka Vesecká svým „odposlechy jsou zákonné“ peče bábovky ve správných formičkách, ale z bahna a drceného skla. Vztek se mnou cloumá, kolik polopravd a neuvěřitelných dezinformací, neřkuli lží prochází povolaným pouze proto, že nemají profesionální kritiky. Policie musí být smíchy mrtvá nad názory oponentů s profesionální výbavou pulce.

Navíc se místo alespoň trochu seriózní debaty stávají odposlechy dlouhodobým politikem, využívaným všemi bez rozdílu. Přestoupím-li na chvíli do paranoidního světa Paroubkovy ČSSD, mohu se tak třeba oprávněně domnívat, že odposlechová aféra má odvést pozornost od předpokládaného pádu Topolánkovy vlády.

Přitom řešení - zkrotit velké ucho - je napsáno v každé právnické učebnici a s trochou nadsázky lze říci, že je zná i průměrný divák televizního seriálu Kriminálka Miami. Efektní policisté dělají svoji práci za použití nejmodernější techniky, ale odposlechy nepoužijí, jak je televizní díl dlouhý. Proč? Prostě proto, že je to ani nenapadne. Odposlechy jsou totiž přípustné jen u nejtěžších zločinů, jen výjimečně, a pokud nelze získat důkaz jinak. A i tak musíte soudce přesvědčit, že stojí za to. Ani „banální vražda“ zpravidla nestačí, soukromí druhých a svoboda je větší hodnota než lenost průměrného policisty -to je holý fakt o fungování právního systému, ne přesvědčení liberálního konzervativce.

Pokud se tedy budeme ptát, co na nás policie vede, proč nás odposlouchává, budeme ji sami kontrolovat a někdy si poslechneme právníky, jak problém řeší právní věda, nebudeme muset paranoidně zírat na sluchátko. Ať už jsme ministr nebo popelář.

Autor je advokát