Důkaz tehdejší vládnoucí nenormality

Teprve před pár dny, 15. září 2015, tedy po šestadvaceti letech, byl zveřejněn definitivní rozsudek, podle kterého byli potrestáni bývalí příslušníci Státní bezpečnosti za zbití a okradení tehdy mladého historika Petra Placáka, který protestoval v roce 1989 proti kácení stromů v pražské Stromovce.

Dva bývalí příslušníci StB dne 15. května 2012 odešli od soudu s nepodmíněnými tresty, jeden dostal podmínku. Obvodní soud pro Prahu 7 je uznal vinnými za tehdy 22 let starý únos disidenta Petra Placáka do křivoklátských lesů. Policie se případem začala zabývat v roce 2007 na základě Placákova už třetího trestního oznámení. První podal bezprostředně po napadení, druhé pak krátce po revoluci. Obě vyzněla do ztracena. Antonín Prchal dostal 1,5 roku, podle soudu byl ze všech nejaktivnější. Ladislav Irovský odešel s ročním trestem. Oběma ale soud kvůli dlouhé době od spáchání trestného činu snížil výměru trestu pod zákonnou sazbu, která činila od dvou do deseti let. Petru Vrbickému, který mužům dělal řidiče, uložil soud dvouletý trest s podmínkou na tři roky. Čtvrtý aktér René Špringer už zemřel. Obvinění se však odvolali.

Odvolací senát později při neveřejném zasedání rozhodl, že je trestný čin promlčený. Městský soud musel odvolání případu projednat znovu 24. února 2014, protože se mu vrátil po rozhodnutí Nejvyššího soudu. Podle něho kauza promlčená nebyla. Soud proto zrušil původní zprošťující rozsudek odvolacího soudu. Proti rozsudku podal tzv. dovolání pouze Ladislav Irovský, který argumentoval dobovou právní praxí a judikaturou, podle které prý jeho postup nemusel být trestným činem. Nejvyšší soud však jeho dovolání v červenci zamítl s tím, že i když od posuzovaného skutku uplynula dlouhá doba, nelze přehlížet závažnost činu, protože „společně s dalšími obviněnými jako příslušník bezpečnostních složek úmyslně, za použití hrubého násilí, zastrašování a výhrůžek, vyvíjel nátlak na poškozeného, a to zcela jednoznačně pro jeho politické přesvědčení.“ Na internetu své rozhodnutí soud zveřejnil až 15. září 2015. Tím případ definitivně skončil.

A i kdyby třeba ze zdravotních důvodů bývalí příslušníci Státní bezpečnosti do vězení nakonec nenastoupili, důležité je, že byli i po tolika letech odsouzeni, jejich nelidské chování popsáno, veřejnost zná jejich jména a ví, že i kdykoliv v budoucnu každý, kdo by se choval podobně, bude potrestán a že takové chování nebude nikdy promlčeno a zapomenuto. Proto má smysl vyšetřovat a pojmenovávat všechny staré zločiny i nadále. To, že podle tehdejší praxe či judikatury nešlo o trestný čin, jak uvedl soudruh Irovský, je jen důkaz tehdejší vládnoucí nenormality.

(Psáno pro ČRo Plus)