Ve stejných novinách pateticky volá i jeho stranický kolega a místopředseda Sněmovny Lubomír Zaorálek: „Spravedlnost není na prodej!, když už o den dříve prohlašoval: „Trestní stíhání je v této chvíli zásadní. Vláda nemá právo žádat o jeho zrušení u lidí, kteří porušili zákon a ovlivňovat takovýmto způsobem trestní stíhání. To známe dobře z doby socialismu, kdy zákony pro někoho platily a pro někoho ne. Vláda nic takového udělat nesmí.“

S oběma pány nelze než souhlasit, neboť je tu skutečně otázka, zda převzetí IPB pod nucenou správu pod hlavněmi samopalů zásahového komanda a její prodej za jednu korunu konkurenční bance během 24 hodin nevolá po trestním stíhání. Ovšem po trestním stíhání Miloše Zemana, Pavla Mertlíka, Josefa Tošovského a dalších aktérů téhle – slovy Václava Klause – loupeže století za bílého dne.

Naopak v případě pohoršeného pokřiku o nepřijatelnosti zastavení trestního stíhání manažerů Nomury cestou milosti prezidenta republika, jak navrhuje Topolánkova vláda, by možná neškodilo trochu více zdrženlivosti. Jestli je skutečně pravda, že předchozí vlády ČSSD využívaly trestního stíhání manažerů Nomury k nátlaku na protistranu při mezinárodních arbitrážích, může prezidentská milost ochránit před ostudnou blamáží především Českou republiku. Rozhodně by to pro stát nebyla příliš dobrá vizitka, kdyby se před soudem potvrdilo, že nejvyšší představitelé státu při sporech se zahraniční firmou používali zločinecké nátlakové metody.

Za zaznamenání stojí rovněž výroky dalšího z řady premiérů a předsedů ČSSD Jiřího Paroubka. Ten se dal okamžitě slyšet, že on by smír s Nomurou rozhodně vyjednal lépe. Otázku, proč tak tedy neučinil a proč se chvástá až s křížkem po funuse, mu ovšem žádný novinář kupodivu nepoložil.