Jsouc "bita jako pes", což se pejsků naštěstí už snad moc netýká, aspoň ten náš se má lépe než my, vzpomněla jsem si na Neviditelného psa. Neboť jednání s takovou institucí, jako je Katastr nemovitostí, obyčejného člověka jako jsem já ubíjí, zvláště když už od r. 1992 bojuji s Katastrem dávno prohranou bitvu, kterou dobojovali moji prarodiče a rodiče už v r. 1948. To ale už nikoho dnes nezajímá, ale také proto, že se nechce, aby se někdo zajímal.
Už delší dobu se zabývám myšlenkou, že samotné téma katastru nemovitostí není zdaleka tak suchopárné a nezajímavé, jak by se mohlo na první pohled zdát. Pravdou je, že nevím, jestli se někdo někdy tímto tématem v našich mediích zabýval. Nicméně si myslím, že je to námět zajímavý a obzvláště v naší ožehavé přítomnosti velice aktuální. Všechny podvodné manipulace s nemovitostmi byly a jsou "legalizovány" Katastrem nemovitostí.

Osobně mám velmi špatné zkušenosti s Katastrálním pracovištěm pro hl. m. Prahu a Katastrálním pracovištěm Praha-východ. Pro všechno mám písemné doklady. Arogance se projevuje hned na samém počátku jednání. Pokud má člověk problém díky Katastru a navíc je, nedej bože, v právu, brzy zjistí, že nikde (kromě centrály, která vás poctivě spojí) nezvedají telefony: Schůzku je obtížné si dojednat a pokud se vám to podaří, stojíte před problémem, jak se vůbec dostat do příslušné kanceláře. Nejde ale vůbec o nedostatek orientačních tabulí, jde o to, že navštívená osoba opět neodpoví na váš telefonát (tentokrát již z budovy). Dveře se totiž otvírají na kartu, a tak již v této fázi se začínáte cítit vetřelcem. Samotné jednání s vysoce zaneprázdněnými, výše i ještě výše postavenými úředníky končí většinou sliby doprovázenými klišé jako "já vás chápu" či ještě familiárněji "držím vám palce" a podobně. Písemně se pokud možno neodpovídá, ale když už máte to štěstí a odpověď se dostaví, je stoprocentně plná "omylů", ale zato vám dává zákonnou lhůtu 30 dnů na vyjádření nesouhlasu. A tak to pokračuje, čas letí a mezitím privilegovaní klienti bez problému, tak jak to má být, získávají vaše nemovitosti (konkrétně Červenka). V tom případě všichni spolupracují, chyb se nedopouštějí. A proč asi je tomu tak? Takhle to vypadá s mými osobními zkušenostmi na hl. m. Praze. Mám bohužel problémy i na východě. Tam zase žárlivě střeží sbírku listin, asi jim zase někdo nedal přečíst zákon č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím. A je toho ještě mnohem více. I digitalizace katastru nemovitostí se tak spíše stala nástrojem ke všem špatnostem.

Osobně si myslím, že stát, který nemá v pořádku katastr nemovitostí, nemá v pořádku nic. Pokud postrádá řád vycházející z odpovídajícího právního systému, postrádá tak garanty spravedlnosti a svobody. Pokud si najdete na webových stránkách výše zmíněného úřadu stručnou historii katastru nemovitostí, zjistíte s překvapením, že v našich zemích se již od r. 1022 projevovala snaha o jednotnou daňovou politiku na základě soupisu pozemků. K dokonalosti byl systém doveden zákonem č. 177/1927 ze 16. 12. 1927. Naprosto spolehlivě fungoval do r. 1938. Druhá světová válka a především komunistický režim úmyslně vnesly do katastru nemovitostí chaos a zničily tak právní a všeobecně hospodářský základ státu. Zrušením intabulace (zápisu vlastnictví nemovitých věcí do pozemkových knih dle Císařského patentu z r. 1811) komunistický režim v r. 1951 definitivně zlikvidoval právo vlastnické a porušil tak základní lidská práva. Do dnešního dne nebyla provedena důsledná náprava a byly tak vytvořeny ideální podmínky pro korupci a následné podvody. Tak jako byl odedávna katastr nemovitostí nástrojem státu k nastolení práva a tím i pořádku, komunisitickým režimem byl zneužit k nastolení bezpráví a chaosu, z něhož těžili a bohužel dále těží ti, kteří sami nikdy nedokázali nic pozitivního vytvořit.